Paní soudkyně se v monologu prohlásila za odklízečku lidského odpadu. Přiřkl jsem jí označení „soudkyně OLO“ a věnoval jsem jí několik článků (ZDE), z nichž lze získat podrobnější informace.

Nenašel se kárný žalobce, který by nelegálně získaný zvukový záznam přijal jako důkaz nemravného jednání a na jeho základě by podal kárnou žalobu: byly obavy, že kárný soud by nezákonně získanou nahrávku jako důkaz odmítl. Později se vyjádřil Ústavní soud, že nelegálně získaná nahrávka není použitelná jako důkaz v kárném řízení, ale jako důkaz podjatosti v řízení u Ústavního soudu ji přijal. Ivetu Šperlichovou prohlásil za podjatou.Je to zvláštní logika, či spíše popření logiky: podjaté chování soudce je základním porušením etických norem chování, čili je kárným proviněním. Je-li nahrávka plnohodnotným důkazem podjatosti, měla by být i důkazem kárného provinění.

Uznání podjatosti předsedkyně senátu mělo závažný účinek: její prvostupňový rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a proces musel proběhnout znova u jiného senátu.

Soudní řízení bylo zahájeno 15. června 2015 a k prvostupňovému rozsudku se dopracovalo dne 18. června 2018. Druhý prvostupňový rozsudek soud vyhlásil dne 2.října 2020.

Zrušením rozsudku z 18. června 2018 byly zmařeny náklady, vložené státem i obžalovanými do první části procesu a také narušování životů obžalovaných se stalo nadbytečným. Státu i obžalovaným nezbylo nic jiného než platit. Budou-li obžalovaní zproštěni obžaloby, budou mít nárok na odškodnění za celý proces, budou-li odsouzeni, budou mít „k lepšímu“ také ztrátu nákladů za zmařenou část procesu. Podjaté soudkyně se toto vše nijak nedotkne. Nikoho nenapadne, že by bylo možné po ní žádat regresní příspěvek na škodu, a pokud by někdo s takovým nápadem přišel, nejspíš by neuspěl. Je postavení obžalovaných rovné se státem a s paní soudkyní? A kdo ze tří účastníků řízení je na tom nejlépe?