Co by mělo být, je jedna věc, skutečnost druhá. U jednoho z pražských soudů probíhá trestní řízení s vysoce inteligentní recidivistkou H.Š., opakovaně odsuzovanou za majetkové trestné činy. V jiném, nedávno ukončeném řízení vystupovala v roli donašečky a provokatérky, nasazené bezpečnostními složkami na obžalovaného, podezřelého z pokusu o uplácení vysokého  státního úředníka. V zemi, v které stále platí lustrační zákon a uvedení jména v seznamech tajných spolupracovníků StB jeho nositele stále vylučuje ze slušné společnosti, fízlování s pomocí vícenásobné recidivistky není podle státního zastupitelství nemravné.

Řízení s obžalovaným přes poctivou snahu volavky, policie i žalobce skončilo zprošťujícím pravomocným rozsudkem, stvrzeným Nejvyšším soudem ČR, který odmítl dovolání státního zástupce v neprospěch obžalovaného.  Krátce po skončení zmíněného procesu došlo na soudní projednání obžaloby proti H.Š. kvůli další majetkové trestné činnosti. Řízení je vedeno vazebně a dosud nebylo uzavřeno rozsudkem.

V obou řízeních svědci po zákonném poučení o svých povinnostech (mluvit pravdu, nic než pravdu, ničeho nezamlčet) tvrdili, že paní obžalovaná obstarala jistému podnikateli listinu z trestního spisu, jinak pro něj momentálně nedostupnou. Zdrojem úniku měla být veřejnosti známá státní zástupkyně, která měla za laskavost dostat 30 tisíc korun tvrdé české měny. H.Š. vyplacení úplatku popírá. Soud neověřoval údaje o obstarání listiny, zdroji a dalších okolnostech tohoto „obchodu“, protože se to projednávané věci netýkalo. Intervenující žalobkyni nenapadlo, že by měla vyvolat policejní prověření podezření na spáchání trestného činu, ač podle zákona tak měla učinit.

Z uvedeného se zdá být jisté jen dodání listiny a její  příjemce. V dalším mohlo být vše jinak: zdrojem nemusela být dotyčná státní zástupkyně, ale kdokoli jiný, kdo měl přístup do trestního spisu, peníze mohla obžalovaná strčit do vlastní kapsy, ovšem listinu mohla také dostat od příslušné bezpečnostní složky v rámci řízené provokace.