Výsledek jednání Ústavně právního výboru Senátu je pro mne o to překvapivější, že Josef Baxa je výrazná osobnost, veřejnosti dobře známá, jejíž způsobilost k výkonu funkce ústavního soudce nebo dokonce předsedy Ústavního soudu se zdá být nezpochybnitelná. Patří k nejvýznamnějším představitelům polistopadového soudnictví. Kam přišel, tam za sebou poctivou prací zanechal nesmazatelnou stopu. Začal jsem jej vnímat, když jako soudce vykonával funkci náměstka ministra spravedlnosti. Přivedl jej tam legendární Otakar Motejl. Projevoval se jako brilantní právník a byl vstřícný vůči občanům, kteří se na něj obraceli. Nasadil vysokou laťku úrovně pro své následovníky a možná tím otevřel cestu pro skvělého Vladimíra Krále. Nezapomenutelnou úlohu sehrál při založení právnické fakulty v Plzni (s nepravostmi, ke kterým tam později došlo, neměl nic společného). Ač trestní právník, stal se prvním předsedou Nejvyššího správního soudu. Kombinace vynikající úrovně právníka, obsáhlé manažerské zkušenosti, názorové vyzrálosti a osobní čestnosti jej činí mimořádně způsobilým pro jakoukoli vysokou funkci v resortu spravedlnosti, Ústavní soud nevyjímaje. Pokud se stane předsedou Ústavního soudu, určitě nepodlehne pokušení politického aktivismu a současně bude naprosto vzdorný proti ovlivňování „z nejvyšších míst“. Být prezidentem a chtěje mít v čele Ústavního soudu povolného vykonavatele přání, Josefa Baxu bych nejmenoval. Ovšem o jeho soudcovské spolehlivosti bych nepochyboval. 

Senátorům vřele doporučuji, aby si přečetli knihu Hledání rovnováhy aneb Život soudce, kterou Josef Baxa sepsal s Tomášem Němečkem. Její obsah v podstatě podporuje dojmy, které mám z dlouholetého  příležitostného sledování jeho kariéry i z osobního jednání a z názorů společných přátel, kteří mi jsou autoritou.