Rozhořčená veřejnost má ale smůlu: jistota spravedlivého potrestání jakéhokoli pachatele není ústavněprávně zaručena a možnosti jeho vynucování jsou značně omezené. Změnu rozhodnutí odvolacího soudu by mohl vyvolat nejvyšší státní zástupce jeho napadením   dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR. Je to jeho výlučná osobní pravomoc, která nepodléhá přezkumu žádným nadřízeným úřadem ani soudem a k jeho rozhodnutí neexistuje opravný prostředek. Podobné je i jeho postavení ve vztahu k přezkumu skončené věci. Zákon o státním zastupitelství vybavuje nejvyššího státního zástupce papežskou neomylností. V daném případě Igor Stříž oznámil, že dovolání nepodá, protože mu to nedovoluje zákon. Veřejnost nemá jinou možnost než vzít jeho rozhodnutí na vědomí.

K uklidnění veřejnosti pomohl ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který podal u Nejvyššího soudu ČR v neprospěch odsouzeného stížnost pro porušení zákona. Kritici rozhodnutí Krajského soudu Brno to jistě vzali na vědomí s uspokojením. Možná si pomysleli, že ve srovnání s Igorem Střížem je Pavel Blažek přece jen pašák. Ale stížnost pro porušení zákona v neprospěch odsouzeného má jen akademický význam. Nejvyšší soud ČR na jejím základě přezkoumá postup napadeného soudu a vytkne mu vady, pokud ovšem nějaké najde. Napadené rozhodnutí se ale nezmění. Čili touha „krvelačné“ veřejnosti po přísném potrestání viníka zůstane neukojena. Ministr vyhověl společenské poptávce, aniž by dosáhl odstranění příčiny pohoršení. Jednal, ač samozřejmě věděl, že ničeho více nedosáhne. Možná bychom jej mohli nařknout z populismu, ale na ten má přece patent Andrej Babiš.

Ve  prospěch Pavla Blažka přece jen svědčí, že v tomto případě udělal aspoň něco málo, i když účinnější možnosti nemá. Znám jiné případy, o nichž si jako laik myslím, že neudělal nic, ač by mohl.