Dobré obchody zřejmě dělá s Pavlem Buráněm, jemuž několikrát propůjčil svou nezávislou televizi k šíření bajky o únosu bez únosců, který měl zorganizovat jeho věřitel Jaroslav Novotný. Posledním případem je vydání pořadu Xaver Live z 10.listopadu 2024, které sledovalo 21 tisíc diváků. Pokud bych měl komentovat celý obsah vystoupení Pavla Buráně a Luboše Xavera Veselého, neříkal bych nic nového, protože Pavel Buráň opakuje od poloviny r.2022 stále stejné nesmysly a polopravdy, a Luboš Xaver Veselý mu přisluhuje vždy, když k tomu dostane příležitost. Jejich vystoupení jsem opakovaně komentoval již dříve.

Soudní řízení proti manželům Novotným, vyvolané udáním Pavla Buráně, jsem sledoval v soudní síni od r. 2017 až do prosince r.2022, kdy je zamítnutím odvolání státního zástupce ukončil Vrchní soud v Olomouci. Protože jsem Novotným zpočátku nedůvěřoval, prostudoval jsem bedlivě spis z přípravného řízení. Celý proces jsem provázel veřejnými komentáři a pravidelně jsem reagoval na různé hanopisné články, sepsané autory, najatými Pavlem Buráněm. Všechny mé texty jsou stále dostupné na mém blogu, na internetových stránkách spolku Chamurappi, většinou vyšly na Parlamentních listech a případu jsem věnoval prostor v knize Škůdci v taláru 2, ke které předmluvu napsala bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká.

Myslím si, že bajku o únosu bez únosců vymyslela nějaká agentura, možná ta, jejíž pracovník pan Libutka během vyšetřování opakovaně navštívil policejní služebnu ve Zlíně. Pavel Buráň patří k jejím zákazníkům. Věrohodnost vyprávění mimo jiné snižuje skutečnost, že při podpisu listin již žádní „únosci“ nebyli přítomni, ale obr Pavel Buráň po podpisu naštvaně neodešel, nýbrž oslavil smíření s Jaroslavem Novotným bohapustou pijatykou. Mimo to před soudem vypovídala svědkyně, která osobně Pavla Buráně nezná. Viděla vstupovat do vily muže, jehož popis připomíná postavu Pavla Buráně. Přijel sám, vozidlem, jehož popis odpovídá autu Pavla Buráně.

Oba „obchodní partneři“ v televizním pořadu zneužívají skutečnost, že mohou říkat úplně cokoli, protože jejich diváci neznají trestní spis manželů Novotných a většinou nemají takové právnické znalosti, aby mohli odhalit klamavost různých výroků, jež v pořadu zazněly. Bezbrannost diváků ve spojení s 21 tisíci zhlédnutí je pohoršující skutečnost.

Pavel Buráň tentokrát přehnal znevažování bývalého společníka hrubou podpásovkou: „odhalil“ jeho nevábnou trestní minulost. Prozradil, že byl kdysi pětkrát odsouzen, ale jeho odsouzení je zahlazené. Zahlazené odsouzení nemá žádné právní účinky a ve slušné společnosti se o něm nemluví. K odsouzenému se přistupuje jako k nevinnému. Když už se Pavel Buráň rozhodl k neslušnému chování, měl diváky informovat, že šlo o bagatelní trestnou činnost z dávného mládí a nejzávažnější bylo odsouzení předlistopadovým soudem za „příživu“, která dnes není trestným činem. Vrozená skromnost mu ale nedovolila, aby divákům prozradil, že jej NCOZ stíhá pro podezření z podvodu se škodou 140 mil. Kč a pro maření spravedlnosti údajným podplacením svědka. Zatím ovšem na něj musíme pohlížet jako na nevinného.

Klamavé je například opakované tvrzení, že nejdříve zlínský soud manžele Novotné opakovaně usvědčil, a pak je na příkaz odvolacího Vrchního soudu v Olomouci zprostil obžaloby. Je to polopravda. Senát předsedy Radomíra Koudely skutečně vydal postupně dva „usvědčující“ rozsudky, ale ty nejsou usvědčujícím důkazem, protože neobstály v odvolacím řízení. Z právního hlediska jsou nicotné. Záměrně se zastírá skutečnost, že se souhlasem žalobce soud postupně pravomocně zprostil obžaloby domnělé únosce, a přesto v důkazní situaci „únos bez únosců“ manžele Novotné odsoudil k trestu odnětí svobody na 7 a 4 roky. Takový rozsudek přece nemohl v odvolacím řízení obstát. Ostatně soudce Radomír Koudela se „cítil nešťastný, že musel tento rozsudek vynést“, což mi veřejně sdělil v předsálí po opuštění soudní síně.

Luboš Xaver Veselý a jiní ochránci Pavla Buráně nikdy nezjišťovali, kdo tedy Pavla Buráně unesl, a kdo kromě něho mluví o únoscích a kdo kromě něho je viděl. Je maličkostí, že velitele únosců, který se měl zdržovat ve vile, policie neustanovila a u soudu se o něm nemluvilo. Z drobností mě zaujalo tvrzení Luboše Xavera Veselého i Pavla Buráně, že z odposlechů je zřejmé, že Novotní od počátku plánovali předání věci do pravomoci olomouckých orgánů, které jim měly vyjít vstříc. Doporučuji jim touto cestou, aby si odposlechy znova poslechli a aby identifikovali mluvčího, a aby se zajímali o důvody k jeho nedůvěře ke zlínským orgánům.

Kdyby Luboš Xaver Veselý sledoval jednání v soudní síni, věděl by, že nálezy v počítači Jaroslava Novotného, které v pořadu uváděl jako důkazy, nic nedokazují.

Je pravda, že zprošťující rozsudek je podivný, neboť jeho výroková věta neladí s odůvodněním. Zamyšlení nad tímto úkazem jsem věnoval článek Rozpaky soudce R. (ZDE). V zásadě si myslím, že soudce Radomír Koudela vyšel ze šlamastyky se ctí, byť na začátku procesu se k Novotným choval až nehumánně.

Pavel Buráň opakovaně brojí proti Vrchnímu soudu v Olomouci, že mu při veřejném zasedání dne 14. prosince 2022 nedal možnost hájit jeho pravdu. Ale předseda senátu přečetl veřejně jeho dopis, jehož obsah měl povahu odvolání, a s jeho argumentací se vypořádal. Udělal pro něj více než musel, protože poškozený nemá právo podat odvolání proti zprošťujícímu rozsudku. Odvolání ovšem podal žalobce, ale soud, který se věcí zabýval již potřetí a znal perfektně spis, se s ním snadno vypořádal. Mylná je i výčitka, že odvolací soud neprováděl dokazování. Nemusel: použil důkazy, nahromaděné nalézacím soudem.

Pavel Buráň použil k zvrácení zproštění Novotných mimořádné opravné prostředky, ale s žádným neuspěl. Proces je uzavřený jednou provždy. Navíc policie sice hledala stopy spojení mezi Jaroslavem Novotným a „únosci“ před únosem nebo po něm, ale žádné nenašla.

V závěru pořadu Luboš Xaver Veselý prohlásil, že bajce o únosu bez únosců věří a bude nadále pomáhat Pavlu Buráňovi v jeho úsilí o dosažení spravedlnosti. Má správný obchodnický instinkt: na této pochybné službě neprodělá, pokud mu nevadí ztráta novinářské poctivosti.

Pavel Buráň je velmi úspěšný podnikatel. Má proto peněz dost, takže mu nečinilo potíže stvrdit účinek pořadu Xaver Live rozhovorem, již tradičně uveřejněným na Parlamentních listech dne 15.listopadu 2024 (zde). Není v něm prakticky nic nového. Pouze zde jako vyprávěč poprvé uvádí, že ho „ únosci hrubým způsobem zbili“. Takto přesně dříve násilí na něm spáchané nepopsal. Jeho výklad o ignorování nalézacího soudu soudem odvolacím je nesmysl, přiměřený podjatosti hodnotitele. Jeho úvahy o poměrech v české justici nemá smysl komentovat. Zvlášť zábavná je jeho domněnka, že nespravedlivý postup justice proti němu byl výsledkem politického tlaku. Která politická síla mohla mít zájem ať na Novotných nebo na něm?

Příkladem demagogie, kterou autor použil k posílení pohoršujícího účinku bajky o únosu bez únosců, je citace výroků podnikatele Roberta Vláška v pořadu, kterého Luboš Xaver Veselý uvedl jako bývalého policejního vyšetřovatele, aby mu dodal váhy. Je pravda, že se vyjádřil, že případ Pavla Buráně je neobvyklý a došlo v něm k přehlížení důkazů. Je ale zřejmé, že o případu mnoho nevěděl a výrok dále nerozváděl. V pořadu se pak hlavně zabýval propagací obchodování se zlatem.

V článku mě zaujal nářek Pavla Buráně nad tím, že tato kauza hluboce zasáhla do jeho osobního, rodinného a podnikatelského života. Namítám proti tomu, že trestním oznámením kvůli předstíranému únosu z 8.října 2014 spustil psychické týrání manželů Novotných. Navíc zabránil bývalému společníkovi a věřiteli, aby se v občanskoprávním řízení domáhal doplacení kupní ceny za polovinu jejich společné firmy. Žít tolik let v naději na víceleté uvěznění a být bezbranný v občanskoprávním sporu není vůbec příjemné. Novotní dlouhodobě psychicky strádali, zejména paní docentka, která s obchody svého manžela neměla nic společného a Pavel Buráň hned při prvním vystoupení před soudem z ní sejmul psí hlavu, nasazenou v přípravném řízení. Ale trápení mohlo skončit v prosinci r. 2022, kdyby se Pavel Buráň nerozhodl soustavně šířit svou bajku o únosu bez únosců a jejím prostřednictvím špinit Novotné jako zločince.

Chápu motivy jeho jednání. Má zásadní stížnosti na osud. Nepodařilo se mu předstíráním únosu vyřadit ze hry věřitele a dnes čelí žalobě v občanskoprávním soudním řízení na vymožení nedoplatku kupní ceny za polovinu firmy řádově ve stamilionech Kč. Prohraje-li, bude to mít nepříznivý dopad na jeho podnikání. Navíc zatím asi neví, co a zda vůbec něco mu hrozí ze strany NCOZ, která s uzavřením jeho případu podezřele váhá. To vše dohromady mu brání uznat porážku a hledat dohodu s věřitelem. Prostředky, které vkládá do mediální kampaně, jsou vyhozené z okna. Ale má jich dost, takže o nic nejde. Rozumný dlužník by ale spíše hledal dohodu s věřitelem.

Souhlasím s Pavlem Buráněm i s Lubošem Xaverem Veselým, že obecně v trestním řízení dochází občas k nepřístojnostem, jejichž výsledkem jsou jednou nespravedlivé odsuzující rozsudky, jindy ochrana zločinců orgány činnými v trestním řízení. Potíráním justičních nepravostí se zabývám déle než dvacet let. Ale mám jistotu, že v tomto trestním řízení se Novotným dostalo spravedlnosti.

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu ZDE jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích. Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.