Předesílám, že agendou milostí prezidenta republiky jsem se zabýval za působení všech tří předcházejících prezidentů, zejména v době mandátu Václava Klause, jehož kancelář a on sám byla k dialogu s občanskými aktivisty svolná. Kancelář prezidenta republiky odpověděla 22. května 2023, tedy těsně před vypršením procesní lhůty. Odpověď podepsal Václav Pelikán, ředitel Odboru legislativy a práva, jehož jako laik na základě konkrétních zkušeností považuji za standardně nekompetentního (neplést s Robertem Pelikánem, bývalým ministrem spravedlnosti, jehož po četných zkušenostech naopak považuji za nadstandardně kompetentního).

Přísně vzato, Václav Pelikán na mou otázku neodpověděl. Ptal jsem se, zda je pravda, že paní kancléřka cosi řekla. Místo toho jsem dostal právnický výklad, jaká jsou současná pravidla vyřizování žádostí o milost (jež samozřejmě znám), čili odpověď podle pravidla „ty o voze, my o koze“. Popis vyústil v tvrzení, že přenos agendy na Hrad není možný. Upadl jsem do rozpaků: měl jsem právo proti odpovědi podat stížnost a vyžadovat upřesnění. Ale vyřízení bych se dočkal až bůhví kdy, tedy jsem od záměru upustil.

Podle mého laického názoru je prezidentův výrok důkazem, že se řízně vojácky vyjádřil k něčemu, čemu nerozumí (komu dal bůh úřad, jistě mu dal i rozum). Není třeba přenášet z ministerstva agendu na Hrad, protože dominantní postavení prezidenta republiky je dáno Ústavou ČR a vztah Kanceláře prezidenta republiky a Ministerstva spravedlnosti upravuje trestní řád jednoznačným způsobem: hlavní osobou je prezident republiky a ministerstvo mu poskytuje servis, pokud o to požádá. Detailní úpravu podílu KPR a ministerstva na řízení může prezident upravit podzákonným předpisem.

Tři předcházející prezidenti udělovali milosti, využívajíce nebo nevyužívajíce při tom služeb ministerstva, aniž by si praxe vynutila změnu zákonů. Poměrně nejlépe si vedl Václav Klaus, jenž vliv ministerstva zásadně oslabil a přenesl vyhodnocování žádostí o milost převážně na Hrad, kde vytvořil soustavu poradních trojic a v konečné fázi rozhodoval osobně. Byla to i pro něj velká osobní zátěž. Skutečně se osobně zamýšlel nad osudy žadatelů, což není nic radostného. V souladu s jeho úvodním prohlášením, že „milostí bude jako šafránu“, udělil podstatně méně milostí než před ním Václav Havel, ale na rozdíl od něj se vyhnul udělování skandálních „podivných milostí“ a divokým pověstem o korupci. Jako laik bych byl s jeho výkonem zcela spokojen, kdyby byl poněkud štědřejší. Systém vyhodnocování žádostí, který vytvořil, je zcela jistě opakovatelný.

Naopak Miloš Zeman se nejdříve pokusil zcela se vzdát ústavní pravomoci udělit milost, ale pak aspoň vybavil ministra spravedlnosti pravomocí zamítat žádosti o milost až na stanovené výjimky a určil ministerstvu, za jakých okolností mu smí navrhnout udělení milosti. Sám ale pravidla porušoval a udělil několik milostí, k nimž se ministerstvo nemohlo vyjádřit, a dle mého soudu milost Miloši Balákovi a Janě Nečasové-Nagyové udělil v rozporu s dobrými mravy (užil pravomoc ve prospěch blízkých osob).

Prezident Petr Pavel v několika případech vyvolal dojem, že určujícím vodítkem jeho rozhodnutí je snaha odlišit se od Miloše Zemana. V případě agendy udělování milostí ho asi vůbec nenapadlo, že by se mohl zajímat, jak s ní nakládali předchůdci. Využití zkušeností Václava Klause by pro něj možná bylo pod jeho důstojnost, ale přesto by se s nimi měl seznámit.

Zatím nezbývá, než se obávat, že vystřídání Miloše Zemana Petrem Pavlem v agendě milosti prezidenta republiky nepřinese zlepšení trapného stavu.

Pravomoc prezidenta republiky udělovat milost je velmi důležitá. A kdo má pravomoc přinášet lidem radost a napravovat křivdy, by ji měl využívat, a to nezištně a v souladu s dobrými mravy.

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu ZDE jsem nyní uveřejnil druhý díl, který brzy vyjde i v „papírové“ formě.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Hejna. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.