Když jsem byl ve věku hodonínských násilníků, rodiče nám vštěpovali zásadu „ženu neuhodíš ani květem“. Samozřejmě jsme nebyli andělé a docházelo k různým pranicím, ale hrubé násilí vůči dívkám bychom si nedovolili.
Dnes je všechno jinak a výše zmíněnou zásadu někdy nectí ani policisté a státní zástupci. Právě sleduji případ, podobný hodonínskému, jen jde o jednorázový projev surovosti s menším počtem účastníků.
Dvě dívenky si zahrály fotbal s trojicí chlapců. Zápas prohrály. Drobnou dvanáctiletou Alenku prohra hnětla. Začala se s chlapci hádat. Hádka přerostla v oboustranné pošťuchování, v němž stála sama proti čtveřici kamarádů. Jeden se ji pokusil kopnout do hlavy, ale nezasáhl. Povzbudilo ji to k neženskému chování: také kopla, ale hlavu zasáhla. Pak se náhle ocitla na zemi, aniž by věděla, jak se to stalo. Chlapci začali ležící dívku kopat do břicha a zad. Skrčila se a kryla si hlavu. Rozplakala se, křičela a patrně na chvíli ztratila vědomí. Ujala se jí náhodná kolemjdoucí neznámá dospělá žena. Vložila jí do úst cukr a přivolala záchranku, která ji odvezla do nemocnice. Tam za ní dorazila přivolaná matka a babička. Při lékařském vyšetření se naštěstí ukázalo, že vnitřní orgány neutrpěly újmu. Odneslo to vnitřním zraněním pouze koleno, které ji bolelo několik týdnů. Musela nějaký čas chodit o berlích a nosit ortézu.
Žije sama s matkou a dvěma sourozenci. Matce chvíli trvalo, než ji přiměla, aby s ní šla na policii, protože se policie dětsky bála. Ostatně se nějaký čas bála i chodit na hřiště. Navzdory zpoždění oznámení policie událost prošetřila. Spokojila se ale se zjištěním, že dívka neutrpěla vážnější zranění. Zjistila totožnost chlapců. Vyslechla nejen je, ale dokonce i někoho z rodičů, kterého surovci přivolali na místo. Nepídila se po osobě, která přivolala záchranku. A případ odložila.
Policejní komisař se vyjádřil, že na incident nahlíží jako na nevinnou potyčku mezi dětmi. Ke zranění Alenky došlo podle něj v podstatě neúmyslně, náhodou, jak se děti různě strkaly. Nad kopáním do ležící se nepohoršil.
Podle mého názoru skutečně vše začalo nevinnou dětskou potyčkou, kterou možná i Alenka vyprovokovala. Ale nahlížet takto na kopání do dívky, ležící na zemi a křičící bolestí považuji za nepřípustné. Platí to i v případě, že není úplně jasné, kdo ubližoval: pokud do poškozené kopali jen dva chlapci, druzí dva tomu nezabránili. Přihlíželi a stali se tak spolupachateli.
Policejní usnesení přezkoumala státní zástupkyně, která se s jeho závěry ztotožnila. Obohatila je dokonce v Alenčin neprospěch o tvrzení, že sanitku nepřivolala náhodná dospělá kolemjdoucí, ale mladší kamarádka, o které nehovořila poškozená při podání vysvětlení ani nikdy jindy a její jméno a zásluha za přivolání sanitky se nevyskytují ani v policejním usnesení. Z dostupné dokumentace není jasné, zda ji policie vyslechla.
V každém případě policie a státní zastupitelství takto vzkázali dětem, že kopat do ležící plačící dívky se smí a je beztrestné. Hodnotím to jako svérázné výchovné působení na mládež.
Až dosud se nikdo ze surovců poškozené neomluvil, ani nikdo z rodičů se neomluvil její matce za surové chování svého syna.
Zdeněk Jemelík
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
