Ale přesto mi to nedalo, a tak jsem si na stránkách ČT nalistoval, co musí přihláška k výběrovému řízení obsahovat. Jen tak pro zajímavost. A zjistil jsem, že bych   býval mohl všechny požadavky poměrně snadno doložit.

Posuďte sami

 1.  Jméno, příjmení, případný akademický titul uchazeče

 2.  Rodné číslo

 3.  Kopie dokladu, který prokazuje, že uchazeč je občanem České republiky

 4.  Adresa trvalého bydliště

 5.  Kontaktní adresa, není-li shodná …

 6.  Ověřenou kopii o nejvyšším dosaženém vzdělání

 7.  Originál z výpisu rejstříku trestů, …

 8.  Ověřenou kopii osvědčení ve smyslu § … („Lustrační zákon“). Toto osvědčení lze dočasně nahradit čestným prohlášením s ověřenou fotokopií žádosti …

 9.  Čestné prohlášení ve smyslu § …Lustračního zákona

10.  Čestné prohlášení o absenci skutečností, které znamenají konflikt zájmů podle § … Zákona  o ČT …

11.  Strukturovaný životopis, ve kterém bude vedle základních informací specifikováno dosažené vzdělání, profesní zkušenost a jazykové znalosti kandidáta.

12.  Vlastní koncepci fungování a dalšího rozvoje České televize jako televize veřejné služby v rozsahu přibližně 5 -10 normostran A4.

      V záměru musí být vytýčeny jednotlivé kroky a priority v horizontu funkčního období generálního ředitele.

13.  Podepsané prohlášení uchazeče v následujícím znění:

      Poskytnutím svých údajů ……, ve smyslu zákona č 101/2000 Sb. ……, dávám radě ČT  

      Souhlas …..

      Souhlasím s tím, aby materiál Koncept dalšího fungování a rozvoje České televize jako  

      televize veřejné služby, byl případně uveřejněn na webových stránkách rady ČT.

„Drobný“ problém bych mohl mít až s bodem 11.  Profesní zkušenost!? V televizi jsem sice  nepracoval, ale především se zpravodajstvím a publicistikou ČT mám, zejména v posledních     letech, velkou zkušenost. A velmi negativní.

Klíčový je zjevně bod 12. Vlastní koncepce fungování a dalšího rozvoje ČT jako televize veřejné služby? 5 – 10 normostran! Tak to nevím. Ale nemělo by  to být zas  tak komplikované.

Česká televize  v žádném případě není televizí veřejné služby. Sice si tak „říká“ a vybírá koncesionářské poplatky, ale tím to také končí.

Po listopadu 1989 se chvilku zdálo, že se Československá televize transformovala z hlásné trouby komunistického režimu  na svobodné a nezávislé medium. Ale zdání klame. Česká televize je  obrovský, přefinancovaný  moloch, který je  ovládán úzkou skupinou samozvaných jediných spravedlivých, chcete-li  “pravdoláskařů“.

Tento neutěšený stav se v plné nahotě projevil v době tzv. televizní krize koncem roku 2000. To se velká část zaměstnanců České televize postavila proti řádně zvolenému generálnímu řediteli Jiřímu Hodačovi a zablokovala  veškerou televizní techniku patřící „všemu lidu“. Při tom jim pomáhali i takové „osobnosti“, jako Jan Ruml, Zdeněk Svěrák a mnozí další. Legální vysílání České televize tehdy několik dní probíhalo z provizorních prostor díky technice zapůjčené Vladimírem Železným. Vždyť mu to také ti jediní spravedliví nikdy neodpustili. „Spekulace“ o tom, že prohra v arbitráži „o NOVU“, která stála daňové poplatníky přes deset miliard, nebyla náhodná, ale že vláda tehdy „darovala“ tuto částku „američanům“ za loajalitu této stanice, mají racionální jádro. A Jiřího Hodače „televizní krize“ málem stála život.

Pokud byl někdy pádný důvod pro nasazení URNA (útvar rychlého nasazení) k podpoře  demokratických poměrů v  polistopadové době, bylo to právě koncem roku 2000 v ČT.

I když to, že velká část občanů již zprávám a publicistice České televize nevěří, je veřejným tajemstvím, mnozí protagonisté této de facto soukromé  televize vystupují velmi sebevědomě s tím, že právě ta, dnes už jenom „jejich“, televize je ta jediná spravedlivá, objektivní, pravdomluvná. A tak vysílání, za naše peníze, zahlcují zkreslenými, tendenčními zprávami, skutečnosti, které se jim nehodí „do krámu“ jednoduše zamlčují, jiné překrucují.

Někteří moderátoři jdou dokonce až tak daleko, že si myslí, že když je „jejich“ pořad vysílán až po 22. hodině, mohou svou zákonnou povinnost o objektivních informacích znásilňovat i v přímém přenosu.

O tom, že k výrobě dokumentárních, zábavných, nebo dramatických pořadů, k přenosům z kulturních, sportovních a jiných akcí nepotřebujeme veřejnoprávní televizi jsme se mohli přesvědčit již nesčíslněkrát. Je to sice s reklamou, ale zato bez poplatku.

A na závěr jednotlivé kroky a priority v horizontu funkčního období generálního ředitele.

1. Podrobný audit veškerého movitého a nemovitého majetku, lidských zdrojů (zaměstnanců), racionality organizační struktury a potřeby vedoucích pracovníků, formální i neformální spolupráce s třetími osobami včetně  toků peněz atd.

2. Vypracování návrhu zákona o transformaci České televize na státní, zaměřenou pouze na zpravodajství a informace státních orgánů v dobách krizí (živelné pohromy, nebezpečí teroristických útoků, občanské nepokoje, ohrožení bezpečnosti státu   apod.). Tímto zákonem by byly zrušeny i koncesionářské poplatky a nahrazeny podstatně nižším příspěvkem ze státního rozpočtu. Došlo by k podstatné redukci majetku včetně televizní techniky a zaměstnanců, včetně jejich platů. Kontrolu by ze zákona vykonávala vláda, parlament a prezident republiky.

3. V případě neúspěchu ve snaze  ČT zestátnit provést kroky k jejímu zrušení bez náhrady. Majetek rozprodat ve veřejných dražbách, zaměstnance propustit dle příslušných ustanovení zákoníku práce.

Buď jak buď, já už se v následujícím funkčním období generálním ředitelem České televize nestanu.

Budiž tedy můj záměr alespoň vodítkem pro ostatní zájemce o tuto funkci, případně pro nového  generálního  ředitel České televize, jak by měl  postupovat v „zájmu lidu“ České republiky.