Nejen proto, že je toto téma stále živé a objektivní podklady, neřkuli přímo učebnice k němu bych asi sháněl jen obtížně.  Ale především proto, že by se učitel mohl, např. pokud by čerpal z jiných zdrojů, než z těch oficiálních a tedy „jedině správných“, dostat do střetu s mocí.

Záměrně nepíšu se zákony, neboť Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, stále platí. Ale paragrafy, s těmi už se dá „pracovat“.

Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že počin České školní inspekce (ČSI), která v říjnu 2023 na svých stránkách publikovala tematickou zpráva s názvem Výuka moderních dějin České republiky v základních a středních školách, bude všeobecně užitečným pomocníkem. Tento – bez příloh téměř čtyřicetistránkový - dokument  kromě ujištění o tom, jak si je ČŠI vědoma důležitosti tématu výuky moderních dějin ČR, resp. soudobých dějin, přináší shrnutí hlavních zjištění, hodnocení úrovně znalostí žáků, průběhu výuky, podmínek pro výuku, doporučení, vše doplněné řadou grafů. Pokud by to někdo chtěl číst…

Mne z celého elaborátu nejvíce zaujala příloha 2 s názvem Inspirativní zdroje pro výuku moderních dějin ČR. V té je asi čtrnáct odkazů na nejrůznější studijní materiály, mj. na Post Bellum, Jeden svět na školách, ČT edu a další.

Nepřeberné množství odkazů. Je tedy zjevně z čeho vybírat. Vážení čtenáři si to mohou snadno vyzkoušet. A pokud by se snad některému zdálo, že jsou tyto zdroje neobjektivní, nevyvážené či dokonce tendenční, může snadno sáhnout po jiných.

K listopadovým událostem roku 1989 v širších souvislostech, k současnému stavu parlamentní demokracie a k nebezpečí objevujících se zárodků možného nástupu nové totality lze doporučit zhlédnutí rozhovoru bývalých prezidentů republiky Václava Klause a Miloše Zemana ze 17. listopadu na CNN Prima NEWS. Ke konfliktu na Ukrajině pak rozhovor s americkým ekonomem prof. Jeffrey Sachsem pro slovenskou zpravodajskou televizi TA3, případně další dle vlastního výběru.

Problematiku kvalitní výuky moderních dějin České republiky na základních a středních školách to však s největší pravděpodobností nevyřeší. Většina učitelů dějepisu si totiž výuku podle zdrojů naznačených v předchozím odstavci asi „nelajzne“.

A není divu. Vždyť by mohli přijít o práci. Zatím, snad jen o ni.

Zdeněk Lanz