Dokonce i v době, kdy belgická bojiště pokrývala těla tisíců mrtvých vojáků, sestavila a podepsala téměř stovka vědců i umělců „Provolání ke kulturnímu světu". A je v tom vskutku spousta sebekritické odvahy, když to dnes Steingart připomíná. Když připomíná slova Gerharda Hauptmanna, Maxe Plancka, Wilhelma Röntgena a dalších osobností: „Bez německého militarismu by německá kultura byla dávno zadupána do země. Německé vojsko a německý lid jsou zajedno. Toto vědomí sbratřuje dnes 70 milionů Němců bez rozdílu vzdělání, stavu nebo strany."

Elita (jistě ne veškerá) šeredně „šlápla vedle", když před sto lety vítala válku. Hlavně že se mohlo zdát, že politika, média – kultura, kulturní fronta že je zajedno. Dnes by se řeklo: Byly to osobnosti, které „byly in".

A dnešní doba? Západní veřejnost, politika i média, i vědci, i umělci – a také Václav Havel – „byli in", když vítali vojenské kroky Západu v islámském světě, Iráku, Afganistánu, Pákistánu, a nevím kde ještě. Šlápli vedle.

A když teď tamodtud zvedá svou radikální hlavu muslim, slovutní představitelé jsou opět zajedno: ten vzpurný radikál, to není muslim, stoupenec islámu, ale „islamista". Odtud pak druhá teze, sice banalita, ale s generální platností: Ne každý muslim je zlý terorista. Připomíná mi to mého tchána. Když se vrátil vyhublý z koncentráku, říkal něco podobného: ne každý esesák byl zlý dozorce – a vzpomínal na jednoho, který snad byl lepší než jiní dozorci.

„Terorismus, zabíjení - to není žádný islám," říkají evropští muslimové – a celé marškumpačky, ba maršbatalióny jich pochodují z Německa, Francie i Velké Británie na podivnou frontu Islámského státu. Jsou to už evropští domorodci. Proč? Kdo mi to vysvětlí?

Čekám, že mi to vysvětlí do věci islámu zasvěcení znalci; jenomže religionisté ani teologové se nevyjadřují, alespoň ne k otázce, zda je v islámu skryt agresivní militantní osten.

Že tam ten osten je, tvrdí laici, přírodovědec doc. Konvička z budějovické univerzity nebo publicista Benjamin Kuras. Říkají, co sami o islámu nastudovali. Odborníci na věci náboženské toho o islámu vědí asi víc – ale mlčí. A když nemlčí, říkají banality nebo kýčovitá moudra: že „ne každý muslim je islamista" nebo že by si kritici islámu měli o něm přečíst aspoň nějakou brožurku.

Proč bych měl shánět brožurky o islámu, když „mírumilovní" muslimové, domorodci z Francie, Německa nebo Velké Británie, odcházejí bojovat za Islámský stát. To je fakt a ten mi stačí; neprahnu po poučování o islámu, stačilo by mi vysvětlení tohoto faktu.

Představitelé kultury, vědci, média i politici „jsou zajedno", že islámu není třeba se bát. Naštěstí ještě nepíší žádné Provolání ke kulturnímu světu ani nepořádají konference na oslavu bezbřehé evropské tolerance. Jen bych si vymínil alespoň tolik osobní svobody, abych se mohl tázat: Není v tom islámu agresivní osten? Nějaké sepětí s touhou po moci? Politické ambice, ba povinnost uplatňovat moc dobrého věřícího nad vlažnými nebo dokonce odpadlíky či nevěřícími? Není islám nebezpečným mixem zbožného s mocenským nebo politickým? Je tam dost lásky, aby odtamtud vzešla i tolerance – nebo dokonce touha po mírovém soužití?

Bohužel mám dojem, že odborníci, znalci islámu či zbožnosti muslimů jsou zajedno a shodují se, že takto se tázat není vhodné.

Všichni jsou zajedno, nebo by měli být. Nejen odborníci, také „soudní obyvatelé schengenského prostoru by měli chápat a zdůrazňovat tolerantní přístup k cizincům: i muslimští přistěhovalci, i starousedlíci, jimiž jsou jak křesťané nebo ateisté, tak také muslimové. Slovutné hlavy varují před strachem z islámu. Varují před těmi, kteří se bojí, a ještě více před těmi, kteří se tázají a kladou nepohodlné otázky – a zvláště pak varují před těmi, kteří upozorňují na nebezpečí toho, že nás nikdo nevaruje...

Že by dnes, sto let po vypuknutí první světové války, byla opět politika i média zajedno? Že by si – alespoň teď na začátku - nepřipouštěly myšlenku, že by Západ, i jeho elity že by mohly „šlápnout vedle"?! Ti, kteří „šlapou vedle", si ji zřejmě nepřipouštějí.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami