Napíšu to hned na začátku, aby bylo jasno. A aby se podstata věci dostala i k těm, co čtou jen nadpisy nebo perex. Česká televize si žádné navýšení televizních poplatků nezaslouží! Dokonce i jakákoliv diskuse o tomtéž je neprosto irelevantní a nepřípustná! A to z jednoduchého důvodu. Česká televize je naprosto mimo jakoukoliv relevantní kontrolu. Trochu v nadsázce jsem to glosoval před lety. Abychom mohli o navýšení televizních poplatků započít fundovanou a smysluplnou diskusi, musí proběhnout (po)řádný audit nezávislou firmou. Třeba jako ten, prý neexistující, forenzní, který proběhl za GŘ J.Balvína. Bohužel, NKÚ, orgán, kterému by kontrola nejlépe „slušela“, kontrolovat Českou televizi nemůže.

Svoje argumenty nevařím z vody. Co se odborné kontroly pověřeným orgánem, tedy Radou ČT, je zde jasná zpráva, která nemůže být jasnější. Dne 3.5.2023 jsem odeslal řádným způsobem Radě ČT stížnost na generálního ředitele. Upozorňoval jsem v ní na „turecké hospodaření“ jeho podřízených v Redakci sportu. Tedy na možné porušení zákonů. Týden se nic nedělo. Proto jsem poslal dne 10.5.2023 dotaz, zda dostali moji stížnost. Odpověděli obratem, že ano, že byla zaevidována a předána členům Rady. Bezva. Škoda že jsem je musel, jako plátce televizního poplatku, uhánět a že také neposlali informaci pod jakým číslem je moje stížnost evidována. Jinak ji v Zápisech ze zasedání RČT totiž dohledat nelze.

Rada ČT má dle zákona na odpověď 60 dní Dle zákona článek 4.7 Stížnost vyřizuje RČT zpravidla do 60 kalendářních dnů ode dne doručení stížnosti; jde-li o případy složitější, lze tuto lhůtu překročit. To je tedy velmi lišácká formulace. Kdo ten zákon napsal? Tehdejší management ČST? Ani bych se nedivil…

Od doby podání mé stížnosti uplynulo již „hezkých“ 110 dní. Napsal jsem tedy 11.6.2023 dotaz Radě ČT, kdy že dostanu odpověď na svoji stížnost a do teď nic. Protože to považuji za ignorování zákona a nebetyčnou drzost, poslal jsem znovu mailem dotaz, v kopii na ombudsmana ČT Čestmíra Fraňka (žádná reakce) a na nového generálního ředitele Jana Součka. Zatím také nic. Ale u něj to chápu, vzhledem k tomu, co ho, kromě jiného, čeká např. po odvolání ředitele Zpravodajství Zdeňka Šámala. I když… Ono to možná nebude tak horké. Proslýchá se, že se jen škatulata posunou o level výš. Šéfredaktor Mrzena na ředitele a Michal Kubal na šéfredaktora Zpravodajství. Též ikona ČT (sic!) Moravec bude prý v klidu, po sousedsku, dál klábosit ve svém obědovém prime time. A pojede se dál močálem černým kolem bílých skal… (opět děkuji za citát pane Werichu).

Na závěr nutno připomenout, že jsem hned v prvním podání/stížnosti Radě ČT nabídl svou součinnost televizního profesionála (byl jsem několik let i šéfproducentem Sportu na ČT), při řešení těchto znepokojivých skutečností. Ani na toto mé vstřícné gesto RČT nereagovala. Sečteno a podtrženo orgán „státní správy“ (Radu ČT volí Parlament ČR) na jasné upozornění, že v hospodaření České televize existují velké nesrovnalosti, nijak nereagovala. No, vlastně reagovala… Dne 21.6.2023 na svém zasedání Rada ČT schválila bonus generálního ředitele za rok 2022 ve cca dvoutřetinové výši. Hlasováním téměř 100% bonus neprošel. Vzhledem k tomu, že Dvořáka již pár týdnů předtím na další období radní nezvolili, tak buď něco znepokojivého o chodu ČT vědí (a nekonají – ve smyslu řádné kontroly) nebo se jen, jako obvykle, nemohli shodnout.

Teď jen přemýšlím jak dál s mou stížností. Rada ČT, jak jsem se dozvěděl od mého právníka, nemá právní subjektivitu, takže na ní trestní oznámení asi podat nemůžu. Tak na koho tedy? Na Dvořáka? Na jednotlivé radní? Na všechny? Na předsedu Nováka? Nebo na poslance, co Radu ČT zvolili? Už Vám začíná svítat? Chápete tu absurditu? Platíte za něco, co nechcete, nepotřebujete a nesledujete, protože platit musíte. A pokud upozorníte na to, že se s vašimi penězi nakládá nehospodárně, odpovědi se nedočkáte. Takže navyšování televizního poplatku ANI NÁHODOU! Rozhodně ne bez podrobné kontroly hospodaření auditory bez vazeb na vedení ČT. Auditory by měli „vést“ televizní profesionálové mimo ČT, kteří je nasměrují k relevantním cílům. Jako je například nákup sportovních práv. Protože, jak víme z historie auditů v ČT, auditoři vždy najdou jen to, kam je firma, která je platí (cítíte ten nonsens), nasměruje.