Přesto okamžitě jakýsi autor, ještě před schválením zastupitelstvem, vydávající se za mého žáka mne obvinil, že jsem právě jemu zadávala jakýsi příklad o imperialismu, jenž nebyl v učebnici. Nic takového se pochopitelně nestalo a ani by nemělo smyslu na jeho výpad reagovat. Jenže někteří další výsledky voleb zklamaní antikomunisté zaútočili nejen na mne, ale na celé naše minulé školství. Prý, tvrdil jeden z nich, komunistka nemá co dělat na radnici a dokonce být odpovědná za tento resort, protože komunisté školství přece zdevastovali. Skutečně, školství je dnes jiné, než bylo před Listopadem, a to bylo jiné než za okupace, za předmnichovské republiky a dokonce zcela jiné než za Rakouska. Posunuli jsme se v čase. Dnes si neumíme představit, že by neexistovaly počítače a internet, že by nebyly používány pomůcky, o nichž jsme kdysi nevěděli nic, a učební texty, které více odpovídají dnešku, a tak se staly bližšími žákům.
 
Minulost je však minulost. Učím dnes, jako jsem učívala před více než dvaceti lety. Nemám iluze o minulosti. Bylo v ní mnoho pozitivního, ale i mnoho problémů. Mám zkušenosti především ze školství. Bylo ono »pastelkovné«, které tehdy rodiny nepotřebovaly, dnes »pastelkovné« není, přestože tentokrát by bylo potřeba. Neplatilo se školné a ani nikoho nenapadlo, že by tím vyřešil selekci množství žáků či nedostatek peněz pro vysoké či jiné školy. Nerušily se malé školy kvůli nedostatku peněz. Dokonce nebylo možné, aby někdo mateřské školy a jejich budovy poskytl komerci. Bylo dost věcí, které by nás mohly i dnes alespoň inspirovat. Devastace tehdy nebyla, ale nedostatky ano. Přiznávám, mnohdy nás vzrušovaly zásahy stranických orgánů do chodu škol, neměli jsme rádi, když výuka byla přerušena tou, či onou oslavou, ani uniformitu vyučovacích textů jsme nevítali a přizpůsobovali jsme si je sobě.
 
Je to dnes však jiné? Zásahy do práce škol nejsou výjimkou, i když nikoli už z nějakých sekretariátů, ale přímo z kraje či centra, k přerušování výuky nadále dochází, jen kdysi to bylo poplatné minulé době, dnes zase době současné, o níž se jednou také bude říkat minulá, a naši potomci na ni snesou mnoho stížností. A vyučovací texty? Mnohé se už dnes nenechají použít, anebo je učitel musí korigovat. Učebnic z některých předmětů je tolik, že jedna přebíjí druhou a někdy si i protiřečí.
 
Ne, nemíním odsuzovat ani minulost, ani současnost. To není můj styl. A odmítám, aby mi někdo, kdoví odkud, něco se snažil podstrčit. Učím a myslím, že učit umím. Znám problematiku krajského školství, nejen jako stávající učitelka, ale jako dlouholetá krajská zastupitelka účastnící se práce »školského výboru«, a chci s plnou zodpovědností se vrhnout do práce nové, vlastně přijmout výzvu a co nejlépe napomáhat našim krajským školským zařízením, aby práce s dětmi nebyla v našem kraji zbytečně narušována a tato zařízení se mohla v klidu rozvíjet.