Velmi důležitou roli, která se bohužel jen těžko zachycuje číselnými indikátory a které byly velmi podceněny, jsou charakteristiky dané kulturními, historickými a politickými reáliemi každé země. Pokud se země jako celek, tedy její vláda a obyvatelstvo, rozhodují v kritických situacích rozdílně od ostatních členů měnové unie, má to zásadní dopad na fungování celého uskupení.

 V tomto směru lze v Evropě jasně vidět dělení na severní a jižní křídlo. Tyto oblasti se od sebe dosti kulturně liší. Velmi je to vidět například na postoji jednotlivých států k zadlužení. Některé země (především jižní křídlo) jsou jasně předlužené nad svoje možnosti a zároveň jejich ochota s tím něco zásadního udělat je malá. Například ve Španělsku je téměř nemyslitelné, že by se provedla opravdu zásadní reforma pracovního trhu a udělalo se tak něco zásadního s obrovskou nezaměstnaností nejenom mladých lidí. Řecko sice stále přijímá úsporná opatření, ale jejich dodržování rozhodně není vzorné. Kontroloři EU, MMF a ECB neustále hlásí nespokojenost. A to si představte, jak by Řecko asi postupovalo, kdyby tito komisaři na místě nebyli.

 Naprostým opakem k přístupu k hospodářské krizi a veřejnému zadlužení je Estonsko. Tato pobaltská země za posledních 20 let jen jedinkrát porušila Pakt růstu a stability (v roce 1999 schodek 3,5 %). Celkové zadlužení je jen 6,3 % HDP. Přestože v roce 2009 byl meziroční propad ekonomiky před 14 %, vláda se nijak výrazně nezadlužila. Mzdy ve veřejném sektoru se snížily o 40 %, nezaměstnanost se zvýšila o 13 %, přesto jsme žádné nepokoje v ulicích
 Tallinnu neviděli.

 Nechci tím říci, že jedna nebo druhá cesta je ideální, chci tím poukázat na to, že v rámci eurozóny spolu existují země, které od sebe kulturně i politicky velmi daleko. Tato zdánlivě neekonomická proměnná má ale naprosto zásadní vliv na fungování měnové unie, kde se oba státy nacházejí.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.