Pane předsedající, nechtěl jsem vystupovat, protože chci šetřit čas, ale slova mé předřečnice mne k tomu vyprovokovala. Já jsem vystupoval ve všech čteních návrhu novely zákona o rodině a předkládal jsem odborné argumenty, ze kterých bylo patrné, proč z odborného hlediska návrh novely zákona o rodině je cestou správným směrem.

Jsem lékař, psychiatr, rodinný terapeut a bohužel člověk, který se také 25 let musí zabývat rodinným právem. Když říkám musí zabývat rodinným právem, tak to říkám proto, že bohužel kdykoliv do péče o rozhodování o péči o dítě vstoupí soud, tak už je něco špatně, tak je to zrcadlo skutečnosti, že se rodiče nedokáží dohodnout. Kdykoliv do rozhodování o dítěti a jeho budoucnosti vstoupí soud, tak nastává situace, kdy dítě je triangulováno, je vydíráno, stává se poslíčkem mezi otcem a matkou. Nastává situace, o které tak přesvědčivě hovořila paní poslankyně v příspěvku těsně přede mnou.

Ale, paní poslankyně, pokud se na vás mohu obrátit prostřednictvím pana předsedajícího, toto, prosím pěkně, platí nikoliv o střídavé péči, ale i o té, kterou vy hájíte. Čili váš dopis, respektive dopis odbornice na rodinné právo, na rodinnou terapii nebo na rodinné systémy by zrovna tak mohl být přečten kýmkoliv, kdo zde u tohoto řečnického pultu zastával názor právě opačný a zastával názor, který je obsažen v novele zákona o rodině.

Tak na závěr já z pohledu dvaceti pětileté praxe rodinného terapeuta řeknu jenom jedno jediné. My se zde dramaticky zastrašujeme. My drakonizujeme tento návrh zákona. My za ním vidíme příběhy dětí, které vlastně nikdy nenastanou, nebo možná nastanou, ale v té Gausově křivce rozložení jsou extrémem. A jak víme, o extrémech je možné mluvit, ale nikdy není možné je brát jako statistický vzor. To jsou extrémy, kdy dítě chodí ve střídavé péči 14 dní do jedné školy a 14 dní do druhé školy. No, přátelé, to je absurdní situace, která v reálném životě téměř nenastane.

Takže věta na závěr.

Kdyby všichni ti, kteří zastávali názor kritický k novele zákona o rodině měli pravdu, tak já bych jim tady zatleskal. Ale v reálném životě, v reálné kazuistice, z reálných příběhů reálných lidí, reálných rodin a reálných dětí to prostě evidentně pravda není.

To, co řeší návrh zákona o rodině, prosím pěkně, je vlastně krůček, ne žádný velký skok, aby bylo jasné, krůček k jakémusi modelu, který je dnes v rodinném právu sdílen v té pokrokovější nebo rozvinutější - já schválně nechci říci liberálnější, protože to není pravda - části Evropy. A ta čísla, která hovoří o tom, v jakých procentech čeští soudci rozhodují o střídavé péči ve srovnání s tím, jak je tomu jinde v Evropské unii nebo v okolní Evropě, tak to už je jednoznačným důkazem, že my neděláme žádný zásadní krok, přelomový krok, ale maličko se té rozumné, tolerantní Evropě blížíme. Naopak kritici, včetně tedy, bohužel, v tomto případě reprezentantů Senátu, dělají pravý opak, ti se od této tolerantní Evropy vzdalují.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců koalice.)

Více:
Langšádlová (TOP 09): Situace, kdy musí vztahy v rodině řešit soud, je selhání rodičů

##PROFIL 300##

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE