Úkol byl již zadán na VI. sjezdu KSČM v Českých Budějovicích v roce 2004. Na VII. sjezdu KSČM v Hradci Králové v roce 2008 byla přijata stručná politická deklarace o socialismu. Uloženo bylo další rozpracování některých oblastí, zejména pak na poměření tohoto úsilí v KSČM s velmi různorodými mezinárodními zkušenostmi.
 
Odborná studie CSTS s názvem "Socialismus v 21. století!" byla nyní poskytnuta jako jeden z podkladů pro předsjezdovou diskusi. Vznikla náročnou redakcí řady podkladů, do kterých se promítala různá profesní orientace a zkušenost autorů, ale i pluralita vědeckých hypotéz odpovídajících na různé otevřené problémy. Promítalo se to i do pestré publikační činnosti členů CSTS. Závěrečná redakce studie se pokusila najít v různých variantách a alternativách nejzákladnější shodu.
 
Při projednání podkladů pro předsjezdovou diskusi na zasedání ÚV KSČM v září 2011 byla zmíněna potřeba přiblížit onu myšlenkovou a metodologickou rozrůzněnost prací na naší studii o socialismu. Doufám, že tento článek, který chce být jistým nahlédnutím do kuchyně CSTS, k jisté představě o této pestrosti přispěje. Tato pluralita přístupů není nic neobvyklého při bádání v situaci, kdy je obtížné poměřovat různé hypotézy kriteriem praxe. Je přitom dále otevřena dalším poznatkům, metodologiím, ale i alternativním přístupům i nadále.
 
Dlouhodobě významné pro práci CSTS byly podklady prof. Zdeňka Háby. Významným znakem jeho přístupu je rozbor role státu a trhu, regulovaného ekonomickými mechanismy. Stát neznamená byrokratický moloch, ale místo celospolečenského rozhodování, opírající se o demokraticky vytvořené celospolečenské orgány. Dalo by se zkratkou říci, že jde o plánovitě usměrňovaný tržní socialismus jako samostatnou etapu civilizačního vývoje. V oblasti rozdělování připomíná nenaplněnou zásadu »Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce".
 
Důležitá v tomto pojetí je samozřejmě otázka formy vlastnictví výrobních prostředků. Základem je vlastnická pluralita, která vychází z toho, že se progresivně bude vývojem a přes různé přechodné etapy prosazovat jejich zespolečenštění. To by byl vlastnický základ socialismu jako společensko-ekonomické formace. Tento proces zahrnuje myšlenku zestátňování v kapitalistickém sektoru a jeho dlouhodobou koexistenci s družstevním sektorem, zaměstnaneckou participací a drobným individuálním vlastnictvím včetně "zapřažení soukromého podnikání do socialistického chomoutu". K další diskusi zůstávají otázky jako například jak na trh vstupují produkční faktory jako je práce, či jak bude v socialistickém kontextu fungovat konkurence?
 
S uceleným vlastním materiálem se prezentovala tvůrčí skupina kolem Josefa Hellera, která se nazvala "Za komunistickou alternativu". Hlavní myšlenkou této alternativy je podpora participace a "samosprávného socialismu" na všech stupních společenského života. Svoji práci chápali jako konkurenční alternativu oficiálního dokumentu CSTS a pro informaci ji obdrželi i členové VV ÚV KSČM již v lednu 2011 a členové pracovní skupiny pro přípravu sjezdových dokumentů.
 
Autoři akcentují kritiku státně byrokratického vlastnictví a nadvládí profesionálního řídícího aparátu. Zdůrazňují, že státní forma vlastnictví jako hlavní se v minulém režimu neosvědčila. Jádrem má v budoucnosti být samosprávné vlastnictví, kde bude řídící aparát podřízen volenému orgánu a bude plnit pouze odbornou instrumentální roli. Samospráva má být budována nejen na místní a podnikové úrovni, ale i v rovině vrcholového řízení.
Souhlasí, že základním principem socialistické ekonomiky je proto existence a rozvoj klíčového sektoru společenského vlastnictví výrobních prostředků. Pracovníci ale podle nich mají mít reálný podíl na výkonu vlastnických funkcí a různými formami samosprávy se mají podílet na ovlivňování chodu celé společnosti na všech stupních. Motivačním prvkem má být odměňování podle skutečné vlastnické aktivity.
 
Cestou k tomuto samosprávnému socialismu má být aktivismus levicového hnutí při vytváření samosprávného vlastnictví už v lůně kapitalismu. V svobodné rovnoprávné ekonomické soutěži vlastnických forem tak dosáhne demokraticky kvalitativního zvratu. Na této cestě se má industriální proletariát přeměnit v tzv. kognitariát a perspektivně na třídu samosprávných vlastníků jako hegemona revolučního procesu i budování socialismu.
 
Z práce této skupiny již vznikly knižní publikace "Bojíte se socialismu?" (2008) a "Kdopak by se Marxe bál" (2011). Některé myšlenky této alternativy byly v oficiálním textu CSTS využity jako oprávněné, nestaví se v něm však na hypotéze samosprávy jako principu s hegemonním postavením. Text CSTS také nepřijal koncepci řídícího aparátu jako zvláštní společenské třídy (i z hlediska vlastnického), pouze jen vrstvy, která vlastně vždycky byla a bude, jen s měnícími se požadavky na kontrolní demokratické mechanismy.
 
Při závěrečné redakci vznikla ještě varianta textu Lubomíra Vacka, která navrhovala spíše formulační úpravy textu včetně uspořádání kapitol. Více se věnovala zejména precizaci charakteristik z oblasti vědomí, mravních hodnot a právních norem, uplatnění zásad sociální spravedlnosti, rovnosti, svobody a humanismu. Výrazněji přepracovala pasáže o třídně sociální struktuře, některé opět byly do závěrečné redakce převzaty, ty které se vyčleňovaly z celkových souvislostí (například rozdělení společnosti na dvě třídy – vykořisťovatele a vykořisťované) využity nebyly.
 
Při tvorbě své varianty Lubomír Vacek polemizoval s alternativou kolem Josefa Hellera zejména v oblasti sociální stratifikace (přeceňování kategorie kognitariát) a chápání projevů vlastnického chování v nadstavbové oblasti. Diskusní byly i pasáže o náboženstvích, do jaké míry mohou náboženství a věřící přispět k budování socialismu a pozitivnímu vývoji vědomí společnosti. Jde o rozlišení pozitivního náboženského cítění a problematickou náboženskou ideologii šířenou mocenskými aparáty církví (klerikalismus). V každém případě je shoda na tom, že ochrana plurality bude znamenat i respekt k demokratickým nesocialistickým názorům.
 
I o variantě textu Lubomíra Vacka byl informován VV ÚV KSČM, tato však nebyla předložena jako konkurenční alternativa, ale příspěvek k redakci. Stranické orgány se pak držely toho, že do předsjezdové diskuse předloží oficiálně jeden materiál, který odlišných alternativ a textových variant jen redakčně využije.   
 
Shoda na finální redakční verzi CSTS byla vysoká – opakovaně byla projednána jak radou CSTS, tak seminární formou. Překonávání monopolu soukromého sektoru je na cestě k socialismu společně chápáno jako důležitá podmínka. Shoda je i na analýze strategického významu vývojových procesů vědecko-technické a informační revoluce. Shoda je na objektivitě integračních procesů ve světě a na potřebě solidárního sjednocování pokrokových sil. S tím souvisí to, že projekt nového socialismu bude nutně mít internacionalistický charakter.
 
Zvláštním tématem diskusí nad »Socialismem v 21. století« byla reflexe minulého pokusu z období 1948-1989. Text redigovaný CSTS se explicitně minulostí nezabývá. Budoucnost samozřejmě musí vycházet z pochopení minulosti, ale i tato otázka je otevřená a bohužel stále i silně psychologicky a subjektivně podmíněná. Tento text proto pouze implicitně zahrnuje určité rozdíly nové vize oproti minulému režimu (zejména v oblasti plurality politické a vlastnické), aniž by samostatně rozebírala bilanci pozitiv a negativ a proč systém jako celek nakonec zkolaboval. Diskusi, zda a jak chápat minulé chyby jako systémové, ponechává k další diskusi.
 
V alternativním textu Josefa Hellera a kol. je konstatováno hodnocení, že minulý systém nebyl socialismem, ale pouze "protosocialismem". To znamená, že byl jistou dějinnou linií, která byla sice nakročením do budoucna a měla řadu pozitivních stránek, ale byla podle autorů poznamenaná objektivními systémovými vadami, díky kterým postupně vnitřně degenerovala, ztrácela schopnost čelit vnějším tlakům a nakonec zkrachovala, protože ztratila podporu mas.
 
Po zveřejnění studie CSTS se do diskuse o materiálu zapojili i další lidé mimo odborné zázemí strany. Zejména jsou to různí příznivci tradičně chápané stranické ideologie, kteří ale v pracovní fázi neměli po léta zájem zapojit se do řešitelských týmů CSTS. Určitým rysem těchto názorů je nechuť k odklonění se od praxe minulého systému. Jejich vizí tedy není konstrukce inovovaného modelu, ale bojovná obnova klíčových parametrů toho minulého.
 
Nová racionalita a nová modernita je objektivní zadání. Osobně bych měl ale za chybné uchýlit se na základě této alternativy ke konfrontačnímu tónu - zúžit debatu na lehkovážné nálepky "nostalgiků a stalinistů", stejně jako "revizionistů a renegátů", nepřispěje ke kvalitě diskuse. A realitou je, že tradiční i netradiční názorový proud existuje i v mezinárodním kontextu. Materiál CSTS nechť je tedy široce oponován a otevřený dalším věcným, neapriorním diskusím.
 
Pro úplnost je třeba dodat, že i z mimostranických vod jsme si mohli přečíst soudy reformní levice na naši vizi o novém socialistickém světě v 21. století. Oceňují, že chápeme sociální stát a úsilí o posilování lidských práv jako předstupeň socialismu, protožejeho některá opatření brání extrémům soukromovlastnického egoismu. Stejně tak formulaci, že politická revoluce není chápána jako nutně násilné opanování mocenských poměrů, protože historické zkušenosti vedou k ostražitosti vůči snahám využívat takové postupy.
 
Z této sféry přicházejí velmi rozlišné názory – různě to vidí členové Socialistické internacionály, jinak levicoví zelení či různé radikální občanské iniciativy. Volají například po větším akcentu na problémy typické pro mainstreamový diskurz západní emancipační radikální levice, jakou jsou enviromentální nebezpečí, společenské minority, feminismus, alternativní kultura, sociální fóra a facebookové mobilizace různých sítí v přímé demokracii atd. Samotnou vizi socialismu vnímají spíše jako nekonkrétní ideologii poplatnou mechanickému determinismu při nazírání historických procesů. Přes tyto různice se nevyhýbáme kritickým vyjádřením – jsou-li věcná, zajímají nás a jistě si v další etapě prací vyhodnotíme i je.

Protože dokument »Socialismus v 21. století« je jen odborná studie, není určen k detailnímu projednání a upravování na sjezdu. Stačí, když bude přijat jako východisko pro další práci. Je také třeba hlouběji vyhodnotit různé přístupy v zahraničí - zejména asijskou (čínskou) cestu či posun situace v Latinské Americe.Naší odpovědností je pak zobecnit specifika v Evropě, jakou cestou se na našem kontinentě k socialistickému řešení znovu přiblížíme a jaké hybné síly (politické subjekty) tomu mohou být nápomocny. Také jak pro socialismus připravovat půdu v lokálních podmínkách ČR, nastane-li akutní poptávka po skokové systémové změně. Zpřesněné politické zadání pro další etapu prací může přinést předsjezdová a sjezdová diskuse.

Jiří Dolejš z pověření CTST