Mrtvý les. Padlé stromy. Bezútěšná hnědá poušť. Ne, to není výsledek šíleného masakru motorovou pilou. To je naopak důsledkem těch nejlepších úmyslů ochranářů. Tak dlouho jsme chránili stromy před člověkem, až nám kůrovec sežral celý les. Je to v pořádku, nebo není? To záleží na tom, co je naším cílem. Zda chceme chránit přírodu za každou cenu. Nebo zda ji chráníme pro člověka.

Když jsem viděl tu spoušť, kterou natropil kůrovec na Šumavě, přirozený instinkt mi říkal, že takhle to vypadat nemá. Přesto chci dát prostor i druhému názoru. Názoru, který stručně řečeno říká toto: Les v prvních zónách musíme ponechat zcela jeho osudu, aby zůstal původní. K tomu patří i riziko jeho zničení kůrovcem. Po čase si však příroda sama pomůže a místo zničených stromů vyroste za několik desítek let nový prales.

Ať to řeknou na rovinu Mohou mít ti, kteří zastávají tento druhý názor, pravdu? Ano - za jistých podmínek. A je vcelku zbytečné vést o tom dlouhé polemiky, skládat hromady argumentů a vršit hromady odpovědí. Tedy alespoň do té doby, než si ujasníme, o co nám skutečně jde. Protože to, co je důležité, nejsou odpovědi, ale otázky. Odpovědi přece vždy závisejí na tom, jak se ptáme. Říká se, že jak se do lesa volá...

Zásadní otázka zde zní: chráníme šumavské lesy pro člověka, nebo pro kůrovce? To vůbec není vtip. Dokážu si představit, že někdo dává přednost tomu, aby brouk dostal, co potřebuje, a les se ke své původní podobě vrátil za nějakých padesát a více let. A že v tom vidí přirozený přírodní koloběh. Pak to ovšem také musí občanům říci na rovinu: Vážené dámy, vážení pánové, první zóny národního parku tu nejsou od toho, aby lidé mohli užívat hezké krajiny, aby původní prales produkoval kyslík a zachycoval oxid uhličitý. Jsou tu proto, aby příroda byla taková, jaká byla před příchodem člověka. V tomto našem plánu se s vámi, občané, nepočítá. Zato se počítá s kůrovcem.

Dokážu si představit debatu na toto téma. Debatu, která bude dlouhá, plná vášní, argumentů a protiargumentů. Tentokrát právem. Protože se konečně bude mluvit o tom podstatném. O tom, jaké místo má v přírodě člověk. O tom, zda vůbec máme právo využívat přírodu ke svému užitku. Což má samozřejmě dalekosáhlé konsekvence, týkající se nejen průmyslu, ale i zemědělství, urbanistiky...

Nesouhlasím s takovým postojem. Ale přiznávám lidem, kteří ho zastávají, právo na férovou debatu. V jejím rámci by ovšem mimo jiné museli vysvětlit, jaký je podle nich rozdíl mezi tím, když holoseč způsobí neodpovědní piráti, a tím, když ji zaviní kůrovec. A proč v prvním případě nazývají smutně zející pahýly ekologickou katastrofou a ve druhém ekologickým požehnáním. Mají lidé žít bez lesa?

Přiznám se, že já nejsem tohoto rozlišování schopen. Ani jako člověk, a už vůbec ne jako ministr životního prostředí. Minulý týden jsem viděl, že Šumava umírá. Ne tam, kde žijí lidé. Ne tam, kde se v lese hospodaří. Ale v těch nejchráněnějších, bezzásahových prvních zónách. Právě v nich a právě proto, že je tolik moc chráníme...

Pro někoho je možná dobře, když celé pásy lesa padnou, aby za půl století mohly znovu vstát. Jenže lidský život je krátký. Za tu dobu vyrostou dvě nové generace. Mají žít bez lesa, protože se ochránci za ně rozhodli, že nový les na místě kalamity si zaslouží až jejich vnuci?

Možná bych byl tolerantnější, kdyby Česká republika disponovala ohromnými deštnými pralesy. Pak by se asi dalo snést, že nějaký brouk zničí pár tisíc hektarů porostu. Ale na našem malém a přelidněném území nemáme zeleně nazbyt. Pokládám za poněkud nedůsledné, když na jedné straně chráníme před stavbaři každý strom, a na druhé straně necháme kůrovce zničit v krásném šumavském hvozdu tisíce kmenů.

I když mi to asi ochránci kůrovce budou mít za zlé, já dávám přednost právu člověka na kvalitní životní prostředí. K němu pěkný les určitě patří. Takže hodlám změnit dosavadní politiku ministerstva a budu ten les před kůrovcem chránit. Ano, vím, že by za padesát let zase narostl. Ale lidé žijí v této zemi již dnes. Takže sorry, kůrovče. My chráníme přírodu pro člověka, ne pro tebe.

A tento text budiž i odpovědí na bezobsažný a osobně hloupý úhel pohledu pana Vladimíra Justa. Pan Just navršil souvislou řadu slov a slovních spojení, která jsem buď nikdy neřekl, nebo jsem jim na rozdíl od něj dal obsah. Ale rozumím, že po čtyřech letech podivného hospodaření a třech letech póz bez dopadu na životní prostředí musí příznivcům této politiky připadat každý, kdo chce skutečně řešit problémy ovzduší, drahé energie a ochrany přírody pro člověka, jako spadlý z Marsu...

A závěr pana Justa, že národní park "patří místním asi tak jako Národní divadlo občanům v okolí Národní třídy" a rozhodovat o něm mají "lidé povolaní, a ne domorodci a politici", komentáře nepotřebuje. Tak čistou esenci arogance a pohrdání samosprávou a demokracií jsem už dlouho nečetl.

Mgr. Pavel Drobil, místopředseda strany, místopředseda regionálního sdružení, předseda oblastního sdružení a ministr, poslanec PČR, krajský zastupitel

Související:

Zeman velebí Drobila z ODS: Vyslyšel mé prosby o kůrovci