Sotva jsem opustila funkci hejtmanky, ve které jsem se zabývala se spolupracovníky koncepcí zdravotní péče v Plzeňském kraji,  setkala jsem se po parlamentních  volbách v květnu 2010 s novou vládou v roli poslankyně. Ministrem zdravotnictví se stal mně dávno známý docent Leoš Heger, který mě dokonce oslovil, zda by se někdy mohl přijít poradit, popovídat. Jsem přesvědčena, že si to kolikrát přál, ale že mu nezbyl čas…

Kdyby byl přišel, byla bych mu poradila, aby bez jakékoliv detailní analýzy neprohlašoval předem, že je třeba zlikvidovat 10 000 nemocničních lůžek. Stejně tak bych mu radila, aby nepodepisoval se zdravotními pojišťovnami žádné memorandum, a to zvlášť za okolností, že pojišťovny nedodrží slib a k 30.červnu 2012 žádné rozhodnutí o redukci lůžek či likvidaci některých nemocnic nevydají. Připomněla bych mu, že to budou před podzimními volbami 2012 považovat za netaktické, a že raději zaujmou roli „bobříka mlčení“. Zmínila bych se mu, že asi jde o částečnou pomstu za výhrůžky LOKu koncem roku 2010 v podobě hnutí Děkujeme, odcházíme. Ani mně se tato akce nelíbila, ale na druhé straně se nedivme. Zdravotníci mají vděčné i nevděčné povolání  v jednom : převládá u nich jejich entusiasmus, nekonečné sebevzdělávání a blažený pocit, když se jim podaří nemocného uzdravit. Zato je vůbec netěší jejich výplata, málo srovnatelná se srovnatelnými vysokoškoláky např. s právníky, bankéři, manažéry.

Kdyby přišel k popovídání na počátku letošního září, byla bych mu stoprocentně schválila jeho kroky, které končí prohibicí a zákazem vývozu našich lihovin do zahraničí. Kromě toho, že na něm pozoruji pocit nezaviněného studu, trpím i za něho, jak je tlačen ke zdi, aby prohibici do týdne zrušil. Jak to však může udělat, když se dosud nedozvěděl, zda v celé metylové aféře šlo o  nedopatření či úmysl ? Na zdravotním výboru Parlamentu dne 19.9.2012, kam mě kolegové pozvali, jsem zírala, jak vítězí názory těch, kteří mají peníze až na prvém místě. I v konkrétní kauze, i při nepochybné zbytečné otravě, i při počítaných mrtvých……Kolego Leoši Hegere, vím, že křeslo ministra zdravotnictví je viklavé a horké, ale že máš i hořko v ústech až nauseu, to ti nezávidím…..

Inu, když nepřijde Mohamed k hoře, musí přijít hora k Mohamedovi. A tak jsem v březnu t.r. Leoše navštívila v mojí bývalé pracovně na ministerstvu zdravotnictví. Vylíčila jsem mu, jak je „děravá síť nemocnic“ v Plzeňském kraji a že tedy není na místě, aby se kromě uvážlivé redukce některých lůžek likvidovalo jakékoliv oddělení ve stávajících nemocnicích kraje. Samozřejmě i v nemocnici v Rokycanech. Leoš to pochopil, ale stejně jako já, neví ani on, jak to vlastně celé dopadne. Že by však šlo o závažné narušení dostupnosti akutní péče, to víme jistě oba…. e 12. nebo 13.října 2012  a nezapomeňte na svého kadidáta do Senátu, pokud se ocitne ve druhém kole. Pak jej jděte definitivně zvolit dne 19. nebo 20.října 2012. Ať vaše vůle zvítězí!

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.