Je to jeho odpověď české veřejnosti a zaměstnancům úřadů práce, požadujících prostřednictvím odborů jeho odstoupení z funkce ministra, jak se hodlá vypořádat s katastrofálním způsobem realizace vládní sociální reformy.

V tichosti, na pozadí dopadů skandální ožebračující sociální reformy, oprášil ministr J. Drábek tzv. „potřebu“ zákonné úpravy práva na stávku. Úvahy a varovné signály od politiků z řad ODS a TOP 09 na regulaci práva na stávku se objevily už v červnu roku 2011 v souvislosti se stávkou organizovanou Koalicí dopravních odborových svazů. Ministr financí Miroslav Kalousek se dokonce snažil soudní cestou připravované stávce zabránit a městský soud v Praze skutečně aktivně formou předběžného opatření zpochybnil oznámení o stávce. Kuriózní bylo i doručení tohoto předběžného opatření zástupcům odborových svazů při jednání na úřadu vlády. Odborové svazy v dopravě stávku posunuly a předběžné opatření soudní cestou napadly. Je třeba zdůraznit, že - již ve vší tichosti - daly později soudy za pravdu odborům, nikoliv výkladu ministra financí a vlády. Nebylo náhodou, že aktivní role při omezení práva na stávku se proto ujali ministři za konzervativní pravicovou stranu TOP 09.

Nelze pochybovat, že vláda a česká pravice si dnes vyhodnocují dopady svých protilidových reforem. Mají obavy z nepříznivého ekonomického vývoje a růstu sociálního napětí. To je vede k posilování autoritativních institutů své moci a přijímání takových zákonných pojistek, které jim v případě potřeby umožní omezit „nepohodlná“ ústavní práva. Mezi ně z pohledu koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných patří i právo na stávku. V této souvislosti je třeba zmínit, že právo na stávku je v českém právním řádu upraveno v čl. 27 odst. 4 Listiny základních práv a svobod jako právo hospodářské, sociální a kulturní. Je vázáno na Úmluvu Mezinárodní organizace práce č.87/1948 o svobodách sdružování a ochraně práva odborově se sdružovat a také na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech č.120/1976 Sb. Pouze právo na stávku v případě nedohody při kolektivním vyjednávání má v našem právním řádu zvláštní úpravu obsaženou v zákoně č.2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. Pokus Jaromíra Drábka a vlády ČR zákonem upravit i jiné případy výkonu práva na stávku je krokem k faktickému omezení tohoto práva. Z pohledu naplnění Listiny základních práv a svobod je pro KSČM takový krok nepřijatelný.

Reakce odborů byla sice odmítavá, ale zdrženlivá. Jde však o podstatnou věc. Postavení odborů je stále omezováno, novela Zákoníku práce jej opětovně zhoršila. Dosáhne-li vláda omezení realizace práva na stávku, bude přímo nakročeno k následné kriminalizaci nejen nesouhlasných projevů s vládní politikou, ale i při obhajobě zaměstnaneckých práv, např. i práva na mzdu. Pozvolné změny ústavního systému, omezení parlamentní demokracie, posílení pravomocí vlády a prezidenta, omezení pro občany v naplňování základních ústavních právm to vše je součástí účelové politiky současné Nečasovy vlády. Pravice neskrývá své vykročení k autoritářskému režimu. Od něj je však jen krok k extrémním projevům fašizace. To je z našeho pohledu nepřijatelné. Ministr práce a sociálních věcí by měl práva obsažená v Listině základních práv a svobod chránit a naplňovat, nikoliv je aktivně likvidovat.

Stanislav GROSPIČ, místopředseda ÚV KSČM a poslanec PČR