SMER-SD získal 1,134 milionu voličských hlasů (44,41 %), což znamená 83 křesel v 150členném parlamentu. Na dalších pět středopravých a pravicových stran zbylo úhrnem 67 křesel. SMER-SD tak velmi pravděpodobně vytvoří vládu Slovenské republiky sám, i když kulatý stůl s představiteli ostatních parlamentních stran Fico původně oznámil, včetně možné účasti několika nestranických ministrů odborníků.
 
SMER-SD s Robertem Ficem vítězí už ve třetích parlamentních volbách (2006, 2010 a 2012). V roce 2010, kdy strana získala 35 % hlasů, se ale pravicové strany spojily proti SMERU-SD a to jim umožnilo vytvořit vládu SR bez vítěze. I to si voliči na Slovensku zapamatovali. Ostatně Robert Fico získal i nejvíce preferenčních hlasů ze všech zúčastněných politiků. Více než 762 tisíc.
 
Komunistická strana Slovenska získala 18.583 hlasů (0,72 %). To je pro ni důvod k hlubokému zamyšlení, k promyšleným změnám a k další intenzivnější činnosti.
 
I v ČR byla slovenským volbám věnována velká pozornost. O vítězství SMERU-SD se vědělo předem. Většinu pravicových médií to rozhodně nenadchlo. Alespoň se moderátoři a novináři snažili oslabit a rozmělnit předpokládaný, a poté i skutečný, psychologický dopad na voliče v ČR. Základem je zdůrazňování vlády jedné strany na Slovensku (pro Čechy v historickém kontextu) a pak pofoukávání „bolístky pravice“, že SMERU-SD chybí 7 křesel do ústavní většiny. Robert Fico dal však také citelný pohlavek české vládě výrokem „určitě nepůjdeme cestou zvyšování daně z přidané hodnoty“. Neváhal ihned oznámit vyšší daně pro bohaté a dokonce i pro banky. Základem programu SMERU-SD je stabilita a sociální stát. V ČR při zdůrazňování sociálního státu začíná mít Miroslav Kalousek, a spolu s ním i někteří další pravicoví politici, „rudo před očima“. Co však vedlo k výsledkům slovenských voleb? Začněme u pravicových stran a bývalé vlády.
 
V Českých médiích byla velmi zdůrazňována korupce na Slovensku. Gorilu z Pražské ZOO jsme vyvezli do Španělska, a česká média tak plnila svůj obsah články i fotografiemi velkého slovenského maskota gorily z protestních akací veřejnosti. Česká média se tím snažila nenápadně řešit naše české problémy, mířila sice na slovenskou lišku, ale trefená měla být česká Maryška. Tedy v podstatě plynulý krach „antikorupčnosti“ České vlády završený nyní veřejným soudním procesem s představiteli vládní strany Věci veřejné. V ČR v tomto dění téměř zanikalo zkoumání jiných příčin Ficova úspěchu. Jsou jimi především dopady hospodářské krize na obyvatelstvo a jeho sociální situace. Nezaměstnanost na Slovensku je vysoká – 14 %. V eurozóně je tak třetí nejvyšší po Řecku a Španělsku. Žene mladé lidi do téměř bezperspektivní situace. Závažný je i růst cen spotřebního zboží na Slovensku. Dalším problémem je (i v naší republice důvěrně známá) neschopnost vybírat daně v zákonné výši, hrozící rozvalem státních financí. Tyto příčiny vedly k rozhádanosti slovenských vládních pravicových stran. SMER-SD oproti tomu tvořil jednotnou kritickou levicovou opozici. KSS bohužel nestačila udržet krok.
  
Pak přišla poslední rána na Slovenskou vládu zvaná EUROVAL, povinnost Slovenska přispět evropské finanční oligarchii k uhrazení bankovních ztrát z půjček nejenom pro Řecko. I když byl nakonec euroval na Slovensku schválen v druhém hlasování, vedl k pádu slovenské pravicové vlády Ivety Radičové. I pravicoví voliči si to vyhodnotili a nejsilnější pravicová stran na Slovensku SDKU ztratila polovinu voličů. Podobně na tom byly další pravicové strany. K odklonu voličů určitě přispěla sice nerealizovaná, ale necitlivě chystaná vládní opatření v neprospěch malých a středních podnikatelů.
  
Nyní k levici. Na Slovensku jde především, a po volbách výhradně, o jedinou parlamentní stranu SMER-SD. KSS měla sice dobrý volební program, ale již potřetí v snaze stát se parlamentní stranou neuspěla a čeká ji velký kus namáhavé práce. SMER-SD měl připravený nejen srozumitelný program, ve kterém lidé viděli řešení svých každodenních problémů, ale také organizovanou, v podstatě trvalou, volební kampaň. Robert Fico neváhal využít všech prostředků, i svůj dělnický původ, pro účely volební kampaně. Využil realitu chování pravicových vládní stran kabinetu Ivety Radičové i tvrdé ekonomické a sociální situace na Slovensku. Ostatní levice trpěla namnoze idealismem, ale i dětskou nemocí levičáctví. Někteří vyděšení pravicoví komentátoři u nás píší o debaklu pravice na Slovensku, o tom jak bývalá vláda vehnala voliče do náruče Roberta Fica. Téhož názoru je i Petr Nečas. Zapomínají přitom na ono biblické: „Smítko v oku bližního vidíš a trám ve vlastním oku nikoliv.“

Nastávající doba prověří, zda Robert Fico a SMER-SD mysleli své předvolební sliby vážně i upřímně. Ukáží také, jak volnou ruku Evropská unie a státy eurozóny dají slovenské sociální demokracii v řešení vnitřních problémů slovenské společnosti. Českou levici by to však mělo vést k hlubokému zamyšlení nad vlastní politikou vůči Nečasově pravicové vládě na straně jedné a k osvojení si požadavků velké části stále více ekonomicky a sociálně ožebračovaných lidí na straně druhé.

Stanislav GROSPIČ, místopředseda ÚV KSČM, poslanec PČR za KSČM

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.