Smlouva je proklamací, která má k řešení aktuálních problémů daleko. Je-li ale tím jediným, v čem se mohou dnešní pravicoví lídři Evropy shodnout, a doufejme základem dalších politik, pak je ze zahraničně politického hlediska krátkozraké ji odmítnout. To je také jediným důvodem, proč ji signovali i socialističtí premiéři, kteří jsou na Radě v silné menšině.

 Ve smlouvě se státy zhruba zavazují, že od účinnosti smlouvy (tedy nejdřív za rok) budou mít vyrovnané rozpočty, resp. půlprocentní či procentní deficit, nebudou-li padat trakaře. Kdo to bezdůvodně poruší, zaplatí pokutu. Jenže státy, co nemají euro, se zavazují, že to budou dodržovat od chvíle, kdy euro přijmou, pokud se samy nezavážou, že to budou dodržovat dřív.

 Nepodepsání smlouvy je pro nás směšné. Říkáme tím pouze tolik, že dobrovolně nebudeme chodit na schůzky Eurozóny, kam bychom občas mohli. Jinak se to na nás bude vztahovat, budeme-li mít euro. Ale do Eurozóny nás stejně nikdy nevezmou, pokud tohle nepodepíšeme a nebudeme plnit.

 Může mi někdo říct, co jsme tím slavným „nepodpisem“ teda vyhráli?

 Za pár měsíců bude Evropská Rada rozhodovat o tom, zdali Češi budou z Evropské unie dostávat až sto miliard ročně nebo budou do Unie platit. Pokud si to neuvědomuje český premiér, není co dodat. Chce-li zahodit půl biliónu korun, nemůže to dělat lépe.