Kolega Zahradil byl natolik laskav, že sepsal zprávu o projednávání tzv. Klausovy výjimky v Ústavně právním výboru Evropského parlamentu. Smyslem jeho jinak argumentačně poněkud chudého textu bylo říci, že za všechno mohou sociální demokrati. S tím bych se samozřejmě neodvážil polemizovat.

Pokud jde o vlastní schůzi Ústavně právního výboru, panovalo s výjimkou mluvčích za ODS přesvědčení, že výjimka, ať už britská, polská nebo nyní česká, je na houby, nikomu nic nezaručuje a v podstatě je nicotná. Otázkou pouze je, zdali Čechům tu pitomost nedat, když ji tak vehementně chtějí.

Zpravodajem Klausovy výjimky je britský liberál Andrew Duff. Ve své zprávě napsal k obsahu výjimky výslovně: „na základě akademického výzkumu a judikatury lze říci, že protokol č. 30 nevyjímá Polsko ani Spojené království z oblasti působnosti závazných ustanovení Listiny, nejedná se o tzv. „opt-out“ (tj. výjimku pro tyto státy) a tento protokol nepozměňuje Listinu ani nemění právní situaci, která by panovala, pokud by neexistoval; jeho jediným účinkem je vytvářet právní nejistotu, a to nejen v Polsku a ve Spojeném království, ale také v ostatních členských státech.“

Kolega Duff s britskou dávkou ironie zdůrazňuje: „jednou z důležitých funkcí Listiny je zdůrazňovat význam základních práv a tato práva zviditelňovat; protokol č. 30 však vytváří právní nejistotu a politický zmatek, a podkopává tak úsilí Unie o dosažení a zachování jednotné a vysoké úrovně ochrany práv.“

Za nemístné a právně nepodložené jsou pokládány obavy, že by lisabonská smlouva rozšiřovala nějaká práva tak, že by se snad dotýkala Benešových dekretů. Nic takového se ostatně neodvážil poznamenat ani jeden z tří řečníků ODS. Jako podařený vtip jen zazněla poznámka českého senátora Sefziga, že Česká republika takovou ochranu sociálních práv ani nepotřebuje, protože máme právo vlastně lepší než Evropská unie.

Požadavek Česka na začlenění výjimky do lisabonské smlouvy má dle zpravodaje Duffa po rezignaci na argumentaci Benešovými dekrety jen tuto podobu: „Česká vláda prosazuje svou žádost o přijetí ustanovení protokolu č. 30 výhradně na základě slibu Evropské rady, že českou žádost schválí, a na základě toho, že nedodrží-li představitelé EU svůj slib, bude to česká veřejnost vnímat jako negativní signál.

Duff písemný podklad uzavírá takto: „Existuje ještě jedna, ač méně často zmiňovaná obava, že by Česká republika ztratila věrohodnost, pokud by nyní od své žádosti upustila. (Zpravodaj se naopak domnívá, že pokud by Češi stáhli svůj požadavek na změnu Smlouvy, pocítili by jejich partneři obecně úlevu.)“ Duff navrhuje, aby Evropský parlament doporučil Radě vůbec se českou žádostí nezabývat.

Jako nekorektní se v kuloárech zmiňuje, že česká vláda „výjimku“ požaduje, aniž by mohla po dvou letech od vznesení požadavku doložit, že má k něčemu takovému od českého parlamentu mandát, a že si to s vlastním parlamentem ani neprojednala. Proč vláda výjimku předkládá, když senát avizoval, že ji neschválí, se Bruselu opravdu vysvětlit nedá.