Ano, v letech 1980 – 1990 byl ve třídách větší počet dětí, ale zcela objektivně si přiznejme, že školství fungovalo na zcela jiných principech a učitelé pracovali v jiných podmínkách! Po roce 1989 se muselo všechno fungující a zavedené zrušit a honem rychle se vytvářely jiné systémy výuky, zaváděly se jiné metody, často i stylem pokus - omyl. Zavedly se rámcové programy s individuálním školským vzdělávacím programem, aby si každý žák mohl vybrat školu dle svých představ a možností. Byl vyvíjen tlak na vytváření projektů individuálního přístupu k jednotlivým dětem. Neumím si představit, jak bude dnes probíhat výuka při počtu 32 – 34 dětí v jedné třídě. Je to jen a jen krok zpět a návrat k frontálnímu vyučování. Nehledě na to, že spousta odborných učeben není na takový počet dětí vůbec uzpůsobena.

A další kontroverzní návrh teprve přijde. Čarovné slůvko inkluze - začleňování dětí a žáků se sociokulturním znevýhodněním do běžných škol. Po diskuzi s mnoha řediteli si neumím představit, jak tento návrh převedou do praxe. Samozřejmě podle zákona musí ovšem škola zachovat kvality vzdělávací činnosti a splnění podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví. Ale peníze v tuto chvíli hrají rozhodující roli, tak se zvolí levnější varianta. Tím se neřeší problém ve školství, tím se řeší finanční problém státu.

Jsme ve 21. století, považujeme J.A.Komenského za otce vzdělání, i Marii Terezii oceňujeme jako reformátorku školství. I tak jsme se dočkali situace, kdy je v ČR 50 tisíc negramotných, a to i přesto, že školní docházka je povinná!

Naše školství jde rázným krokem… Ale vzad. A to vše ve jménu vyrovnaného rozpočtu.

Gabriela Hubáčková, poslankyně Parlamentu ČR     

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.