Na program jednání vlády České republiky dne 16. května byl zařazen materiál s názvem „Návrh na sjednání Protokolu o obavách irského lidu týkajících se Lisabonské smlouvy“. Někteří si vzpomínáme, že občané Irska v červnu 2008 v referendu Lisabonskou smlouvu odmítli. Členské státy Evropské unie – ve snaze tuto smlouvu prosadit – učinily politický závazek, že poskytnou Irsku záruky reagující na obavy, které mohly přispět k irskému odmítnutí této smlouvy. Jedná se především o ochranu práva na život (protipotratová problematika), o daňovou suverenitu a také o neutralitu Irska. Irský protokol a záruky v něm obsažené mají vstoupit v platnost společně se Smlouvou o přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii.

Jako prezident České republiky mám pochopení pro obavy Irů z možných negativních důsledků Lisabonské smlouvy, a proto nemám důvod nepodpořit jejich požadavky. Proto také – pokud vláda se sjednáním zmíněného Protokolu vysloví souhlas – neprodleně zmocním velvyslankyni České republiky paní Vicenovou k podpisu tohoto Protokolu.

Považuji však za nezbytné připomenout, že si i Česká republika před svou ratifikací Lisabonské smlouvy vyjednala dodatkový protokol, který garantuje nedotknutelnost poválečných majetkových poměrů v naší zemi. Na rozdíl od Irů, kteří si dokáží své zájmy a priority prosadit, v našem případě sám náš vlastní parlament přijetí podobného dokumentu zkomplikoval.

Proto se v této souvislosti obracím na ústavní orgány a politickou reprezentaci státu se žádostí, abychom nepodporovali pouze zájmy ostatních zemí, byť jakkoliv oprávněné, ale abychom na mezinárodní scéně dokázali prosazovat a chránit i zájmy země své.