Začal třetí kalendářní rok, kdy jsem usedl do poslanecké škamny a rovněž první letošní schůze rádoby slovutné sněmovny. Je na čase vyplnit jistou mezeru v sepisování poslaneckého deníčku. Ale rozumný člověk, zvláště pak muž, by se měl veřejně vyjadřovat toliko v tom případě, má-li co říci. Navíc jsem nepovažoval za vhodné kazit eventuálním čtenářům vánoční svátky a poslední dny ještě „předreformního“ roku. Obávám se, že s plynoucími dny roku 2012 pochopí proč. S radostí mohu konstatovat, že během mého mlčení se nic překvapivého nestalo. Podobně jako jsme na vojně ujišťovali dozorčího důstojníka o dění během služby. Ne, že by byl klid. Ten se ostatně ani, při zdravém rozumu, předpokládat nedal. Vládne-li nám právě tato trojkoalice.

Věci veřejné jako obvykle nezklamaly. Jednak jsme si v denním tisku, jehož DPH přes původní proklamace i tak vzrostla, mohli přečíst jako placenou reklamu novoroční PF od pana Radka Johna. Zřejmě již na noviny nemají všichni, neboť VV prý ještě zůstali nějací ti voliči. Ne vážení, toto PF nebyla legrace. Ani sabotážní akce politických protivníků či dokonce tajných služeb cizí mocnosti. To je smutná pravda. Obecně pro toho, kdo nečetl: za vše krásné a blahobyt v těchto nelehkých dobách vděčíte panu předsedovi Johnovi a jeho mužstvu. Blahopřeji Vám.

Za mnohé opravdu vděčíme VV. Poměrně snadná je odpověď na otázku, zda-li v pozitivním slova smyslu. Opětovně jsme zažili populistický veverčácký veletoč kolem církevních restitucí. Pochybuji, že dokonce i pan premiér prožíval těžká muka při očekávání, kdy zase toliko mediální rebelové otočí. Pochopitelně v pravý čas, tj. těsně před jednáním vlády! Restituce tedy budou a my všichni to opět zaplatíme. A většina majetku rázem bude vydána svým způsobem Vatikánu. Jako zástěrka veverkám tentokráte posloužilo jednání s panem kardinálem Dukou. Korýtko je korýtko. Tím nemám na mysli Jeho Eminenci! Obava, že po příštích volbách se VV již budou živit mimo vládní a parlamentní zdi, je velmi, ale velmi naléhavá. Tragédií to pro tuto zem rozhodně nebude. Naopak. Zvláště když nám pan John při pokusu o trapnou obhajobu své další zrady vlastního volebního programu v televizi vysvětlil, že vše bude zaplaceno „toliko“  z peněz ministerstva financí, nikoliv daňových poplatníků! Že by zrod nového ekonomického génia? Nebo díky oblíbeným odposlechům bylo ve vládní limuzíně či na Bechyni zjištěno, že nejlepší ministr financí galaxie vlastně daně ani nevybírá? Byť on to vlastně v určitých případech není ani vtip. Což státní kasu plní toliko loupeživými nájezdy do příhraničních oblastí či přímo organizovaným zločinem? Soudím, že je na čase, aby se pan ministr Kalousek omluvil za své nelichotivé výroky na adresu pana poslance Babáka, co by ekonomického experta VV. Jak vidno, je zde ještě daleko větší odborník, ba přímo velikán.

To paní vicepremiérka zase místo lovu korupčníků pracuje na morálně-etickém kodexu politika. Bez jakéhokoliv konkrétního postihu, pochopitelně. Takže její slova jsou zase jen slova. A nechť jsou pohnutky jakékoliv, je to další prázdné a populistické gesto. Takový „třídní řád pomocné mateřské školky“. Morálka a etika totiž v lidech je nebo není. Její obecná pravidla jsou obecně známá. Jsou lidé – a dokonce i politici – kteří se podle toho chovají a žijí. Jsou jiní, kteří nikoliv. Je otázkou, která z těchto dvou základních skupin to má právě dnes a zrovinka u nás v Čechách snazší. A kdo může za to, že to není ta první jmenovaná. Nezbývá, než přes všechna úskalí být příkladem. Nechť paní P., údajně vycházející hvězda zapadajících VV, místo sepisování usiluje o to, aby i její strana byla příkladem. Třeba takovou maličkostí, jen pouhým dodržováním volebních slibů. S veškerou úctou, není tomu tak. Za této situace si dovolím poznamenat, že její chystaný materiál vidím jako naprosto, ale opravdu naprosto zbytečný. Pro mne jsou totiž jednotlivé body „kodexu“, které pronikly na veřejnost, samozřejmostí. Byť ani já nejsem naprosto ideální člověk. A ze života vím, že žádný kodex sám o sobě lidi lepší neudělá. Chybí-li správná výchova, chybí-li příklady. A v tomto směru VV šanci měly. Promarnily ji, prodaly. Sepisování kodexu zvláště z jejich dílny je k ničemu. Stejně jako zákony, kterými se vyslovuje jistým osobnostem úcta. Tu žádným zákonem nařídit lidem nejde. Ta prostě buď je, nebo není. Jak morálku, tak úctu je lépe opakovaně připomínat, projevovat, žít podle toho. A to by mnohdy právě měli ti, co podobné věci navrhují.

Divím se, že nikdo ze zapálených bojovníků za boj proti korupci dosud nepřišel s nápadem, kdy politik bude moci svou volenou funkci zastávat maximálně 2krát za sebou – to znamená po 2 volební období. Počítejte se mnou – 2x4 roky na kraji, 2x4 roky ve sněmovně, 2x6 let v senátu, zatím 2x5 let na Hradě. No je to málo? A proč to může platit jen u hlavy státu?  A dinosauři, ale i „novosauři“ by v české politice vymřeli velice rychle.

Abych nezapomněl, máte tu taky další vládní krizi. Otřepaná fráze, vím. Tentokrát se do sebe pustili mocní této země kvůli EU, fiskální unii. Jak jinak, za bedlivého dohledu hlavy státu. Nedomnívám se, ač nosím oranžové barvy, že čin pana premiéra je zase až takovou tragédií. Dokonce jej umím pochopit, jde-li o jasný postoj a pokus vyjednat lepší podmínky pro zem, v čele jejíž vlády stojí. Bojím se však, že to bude stejné jako s půjčkou. Nejprve křik, horentní suma, poté její překvapivé  „snížení“ a ústup do předem připravených pozic. Ani nahý, ani oblečený – to není jenom pohádka. To je politika a říká se tomu kompromis. Ale abych naplnil linii mé mateřské strany. Musím pana premiéra i zkritizovat. Přirovnávat slovník seniora vlády, pana ministra zahraničí,  k mluvě na tancovačce v Čimelicích, je nevhodné. Ač jsem nikdy v Čimelicích na tancovačce nebyl, měl jsem na fakultě kolegyni Marii z této obce pocházející. Krásná, jemná, kultivovaná dáma. Pochybuji proto, že by právě čimeličtí občané  používali slovník současné vysoké politiky. Spali při jednání obecního zastupitelstva či oblek doplňovali červenými ponožkami. I když vzhledem k tomu, že Čimelice byly v 19. století Schwarzenberky vyženěny s Josefinou Wratislavovou, kdo ví. Měl-li však tehdejší kníže Karel noblesnější zvyky než současný (myslím že VII.), měl by se pan premiér Čimelicím omluvit.

To pan ministr Kalousek by k omluvě nalezl, kdyby náhodou chtěl a uměl, bezpochyby početnější publikum. Mám na mysli jeho výrok, že si žijeme jako „prasata v žitě“. Samozřejmě, jak kdo a jak kde. Nehodlám s ním polemizovat, že existují mnohé země, kde se žije neskonale hůře. Vím to a některé jsem poznal na vlastní oči. Jsou však i země, kde se žije lépe. S veškerou úctou já nemám, zřejmě na rozdíl od pana ministra, na mysli „jenom prachy“. Byť plně chápu, že jeho cesta politikou je od sametové revoluce právě tímto vynálezem Féničanů lemována a naplněna. Je poněkud zarážející, že zřejmě nikoliv všechny doputovaly až do státní kasy. Není prý totiž podle zlých jazyků z nejpřecpanějších. A možná i proto nikoliv všichni lidé v této zemi si zrovna mohou vyskakovat. A to i když poctivě pracují, studují, slouží. Dokonce ani mnozí senioři, alespoň jak mi ukazuje má praxe lékaře, ne vždy z penze přímo vzkvétají. Jenže to mnozí délesloužící politici vědět nechtějí. A taky nevědí. A nejen délesloužící. Další „topák“, pan ministr Drábek, je toho dalším důkazem. Ale zpět k 1. místopředsedovi této prý nové strany. Pevně doufám, že uvedená svá slova nemínil podobně, jako kdysi naši vládci z doby Národní fronty. Pamatuji si z televize na výkřik jednoho z vůdců na jakémsi veřejném, pochopitelně povinném, shromáždění: „Soudruzi, musíte více a lépe pracovat, abychom se měli dobře!“. Ze svého subjektivního pohledu měl vlastně pravdu. „Oni“ se měli docela dobře a chtěli se mít ještě lépe. Ti dole na tom již byli hůře, i když pracovali. Ale proti lidem kupř. v Bangladéši žili super. V totalitě. Tak nevím, pane ministře, nevím, jak jste to vlastně myslel.

Abych byl spravedlivý: těm, na které bezesporu podobné rčení platí, jde pan Kalousek  vskutku na ruku. Daně se zvyšovat přece nebudou! Rozuměj – ty přímé. Nepřímé, které postihnou každého z nás, to je již jiná káva. A tak, když už posíláme prašulky mimo naše hranice, kdy dále něco vracíme a vyplácíme, je nutné penízky najít jinde. A hned se objeví další oběť. Vinaři! Proč taky ne, jde-li obliba tohoto alkoholického, ale velmi ušlechtilého nápoje vzhůru. Mezi námi, tento nápad není nic jiného, než další „tupá účetní operace“, kterou zvládne i kalkulačka v průměrném mobilním telefonu. Nic více, nic méně. Je možné, že jak abstinenti, tak lidé holdující spíše kořalce, nevědí o vinohradnictví a vinařství mnoho. Mj. díky inženýru Vajčnerovi ze Znojma jsem měl možnost pochopit, že to neznamená jen vyndat špunt a pít. Tak to může vidět jenom neznalec nebo alkoholik. Je to kultura, noblesa. Je to velice namáhavá práce, která zkrášluje a modeluje krajinu. Hyzdí jenom mozoly ruce, huntuje tělo. Jsem rád, že jsem mohl toto prastaré odvětví lidské činnosti poznat. Je to nádhera. Vážím si všech poctivých lidí, kteří se tím zabývají. Neskonale zkvalitnili svou produkci a dosahují mnohých ocenění i mimo hranice této země. Zamiloval jsem si všechny vinařské oblasti a zvláště na jižní Moravu se vracím vždy rád. I když jsem někdy jen ten „hloupej Pražák“. A nemíním dopustit, aby pan financministr zazdil to, čím bychom se naopak měli chlubit. Smutné je, že chce. Proto mi jeho slova o prasatech v žitě připomínají jiná – vodu káže, víno pije. K lidovci v.v. to má sice blíže, ale není to, bohužel pravda. Ani to, ani to. Jen další škodná pro naše vinaře. Obávám se, že odstřel, jako u špačků, tentokrát nebude povolen ani na jižní Moravě.