Děkuji, paní předsedkyně.

Dámy a pánové, na rozdíl o předchozích hlasováním o nedůvěře vládě jsem byl rozhodnut, že tentokrát mluvit nebudu. Můj předřečník mě v mnohém předběhl. Já se totiž domnívám, že občané venku ani nečekají, že zde budeme sáhodlouze mluvit, ale čekají jedině na to, jak dopadne výsledek hlasování.

Druhou věcí je, že občané stejně jako my už jasně vědí, jak to hlasování dopadne. A to si ani my zde nebudeme zastírat.

Byl jsem hluboce dojat projevem paní vicepremiérky a čestně zde před vámi říkám, že mu nevěřím ani za mák. Nicméně ona stejně jako já a stejně jako pan kolega Stanjura nepatříme k těm dinosaurům, proti kterým část současné vlády bojovala. Já jsem zde nový stejně jako pan předseda poslaneckého klubu Stanjura. A já jsem šokován, co jsem zde od něj též slyšel, jak se umí krásně hrabat v minulosti.

A víte, co mi na tom na všem nejvíc vadí? I kdybych připustil vše to, co zde říká, tak on svým způsobem pravil: To, když dříve někdo ze sociální demokracie ukradl rohlík, tak my jsme dnes oprávněni ukrást stát. Já se omlouvám, já si myslím, že se sem spousta lidí dostala z naprosto jiného důvodu a hrabat se v minulosti je trapné, ubohé a venku to nikoho nezajímá. Ti lidé moc dobře vědí, co chyb tato Sněmovna napáchala. Teď měla možnost to změnit. Není k tomu vůle a může krom jiných za to právě ta čestná paní vicepremiérka.

Děkuji. (Potlesk.)