Začal měsíc březen, kdy by měla skončit zima a nastoupit vlídnější jaro. Lide raduj se! Současně nám však započala další řádná schůze poslanecké sněmovny. Zde mi vrozená opatrnost brání, abych lid vyzýval k jakýmkoliv projevům radosti.

Ale nedá mi to, abych nesepsal další kapitolu poslaneckého deníku. Možná jednu z posledních. Neboť se jako opozice chystáme opětovně vyvolat hlasování o nedůvěře vládě!

Je to pochopitelně zbytečné. Už proto, že ať hlasování dopadne jakkoliv, tato vláda již žádnou důvěru nemá. Nemůže. Nejen mezi opozicí - ta to má ostatně v popisu práce. Ale mezi lidmi. Dokonce již mezi ekonomickými experty. A světe div se, už i někteří renomovaní TV moderátoři pochybují. Ostatně záběry z veverčácké kauzy v soudní síni důvěře jistě taky nijak nepřispěly. Ne, neposmívám se. Ono je to totiž všechno velmi smutné. Přesto si nedělám naději, že nám náš záměr projde. Nejen celá trojkoalice,  už zase VV jsou vnitřně rozhádané. Ale nemůžeme čekat, že se dobrovolně vzdají svých,  byť již značně okleštěných výhod při výkonu poslaneckého mandátu. A to přesto, že jak vlastně naznačil jejich pan předseda, pro některé z nich je poslanecký plat pouhým kapesným hodným pubescenta. Ostatně podle toho se mnohdy chovají.

Proč se tedy hrneme do další předem prohrané bitvy? Jak jsem řekl, máme to v popisu práce. Dokonce i lid si to tu a tam halasně žádá. Jako by pochopil, že strašení oranžovou řeckou cestou před volbami bylo pouhou kouřovou clonou. Ne-li přímo účelovou lží. Co bylo, bylo. Naděje ty tam. Reformy zase tady.  Ač jsme po nich volali, moc se nám nelíbí. Nedivím se. Zvláště,  když již dokonce na vlastní kůži cítíme, jak spravedlivé jsou jejich skutečné dopady. A jak mlhavý je jejich efekt. Je poněkud zajímavé, že čím více se z lidu ždímá, tím méně ve státní kase je. Ačkoliv slovo  „zajímavé“ asi není to pravé. A tak se bude ždímat dál a dál. Je něco očividně shnilého ve státě českém. Přitom shnilé zboží se musí co nejdříve oddělit od toho ještě zdravého. Alespoň ve slušných poctivých prodejnách. Pravda, jsou i takové, kde se jen přelepí cedulka. Tohle nedávno v  politickém second handu taky bylo. Žádný skutečný top-produkt z toho však pochopitelně nevznikl.

Nedivte se proto, že zase zkusíme změnit složení sněmovny. Až po nových volbách, pochopitelně. Jinak to ani nejde. Neuděláme-li to, budeme mnohými kritizováni, že jsme to nezkusili. Uděláme-li a neprojde to, tak zase jinými, proč jsme to dělali. Taková je prostě demokracie. Ani já již nepovažuji za nečestné a nezodpovědné dát voličům možnost v předčasných volbách vyjádřit jejich nový názor na to, kdo jim má vládnout. Zvláště,  když současné vládě v drtivé většině nevěří. A obávám se, že žádnou větší nestabilitu než tu, co je, už vyvolat ani nejde. Doma i v EU.

Mimochodem, skalním kritikům opozice, zaštiťujícím se hrozbou zmíněné nestability, lze namítnout, že tento krok i pro nás osobně může znamenat ztrátu poslaneckého mandátu. Věříte-li ještě všem legendám o jeho obrovských výhodách a statisícových měsíčních příjmech všech zákonodárců, tak si položte otázku, proč by to jinak prostý řadový poslanec vůbec riskoval?

Je to velmi  jednoduché. Je to prostě třeba. Stejně jako v medicíně. Čím dříve se nutný zákrok udělá, tím větší je naděje na uzdravení. Ale i na minimalizaci komplikací. Nezapomeňte, prosím,  mandát - nemandát, byl jsem a zůstanu hlavně doktorem medicíny. Pravda, žádný dr. House, ale ani dr. Cvach, natož pak Mengele. Tato zem potřebuje „zaléčit“. To nepopírá nikdo. Nicméně pacient by měl léčbu přežít! Terapie by měla být citlivá a racionální, vedená v zájmu nemocného, nikoliv pouze samotného „šéflékaře“. Jenom u posledního ze tří jmenovaných to neplatilo. Taky to byl válečný  zločinec, spíše než lékař.  

Politici by se měli chovat stejně. Myslím jako lékaři, ne zločinci! Zda-li je to pravda, odpovíte si jistě sami. Soudím, že více napovídat netřeba. Nejsme přeci žádným národem hlupáků. Doufám. To však neznamená, že se z nás opakovaně někdo hlupáky dělat snaží. Nebo oslíčky „otřes se“. Už třeba tím, jak jsme byli rozděleni. Nejen na pravičáky a levičáky. V duchu hesla slavného „rozděl a panuj“. Jukněme se třeba na to, jak postupně nám tzv. reformy vláda servíruje. Byť pod slovo reforma se většinou schovává jen jedno jediné podstatné slovo – zdražení. Pominu-li  rovnou snížení příjmu. Ať již přímo, či zvýšením daní. Efekt je stejný. Nejoblíbenějším způsobem z pohledu slovutného ministra financí je pak kombinace všeho dohromady.

A tak jsou deregulovány nájmy. Jistě, v určitých případech je to ještě pochopitelné. Ale hlavně se to netýká té většiny z nás, která bydlí ve vlastním. A tak nás ani nezajímají ty případy, kdy to již pochopitelné a únosné není. Recipročně se pak nelze divit tomu, že zvýšení daně z nemovitostí zase netrápí tolik ty v nájemních bytech. Stejně jako platby ve zdravotnictví nepálí ty zdravé. U soudu zase ty, co se soudit nemusí.  Jako exekuce nebolí tolik lidi, co zatím nedluží.

Zvýší se spotřební daň na tabák. Správně, volají nekuřáci! Pak se zavede i na pivo. Abstinentům a milovníkům vína to ale nevadí. Vždyť oni pivo nepijí. Jak naivní představa. Na všechny dojde! Třeba na rok se zvedne spotřební daň na benzín. Nu co,  každý autem nejezdí. Rok uplynul, daň zůstala, jen cena benzínu šplhá dál. Takový je život. Kamionům přesto zvedneme ještě mýtné a sedlákům pak zase zrušíme zelenou naftu. O co jde? Stejně nám na cestách překáží. Poté přijdou na řadu menší náklaďáky. Dobře jim tak, mohou si myslet kamioňáci. Pak se zase zvedne cena za dálniční známku osobákům. To však nevadí lidem, kteří jezdí hromadnou dopravou. Dokud se jim pro změnu nezvedne jízdné. Samozřejmě, že jen „nezbytně“. Přímo, nebo díky zvýšení DPH. O zdražení jízdenek pro seniory ani nemluvím.

Pak z důvodu údajné záchrany republiky před krizí, která tu mimochodem podle současného pana ministra financí být ani neměla, se sníží platy policistům, hasičům. Krom toho, že 150 hodin přesčasů musí odkroutit zdarma. A taky úředníkům. Učitelům sice  přidáme, ale zase vezmeme na osobním hodnocení. Všech zde uvedených je sice dohromady dost. Ale pořád to není každý.  

Ještě, že podnikám, řekne si živnostník. Do té doby, než uslyší nové návrhy nenasytného ministerstva financí. Docela by mne zajímalo, zda alespoň nyní pochopí, že ti odboráři v ulicích nebyli jenom „lůza“. Poté se zase sáhne na platby a příspěvky  handicapovaným, nevyléčitelně nemocným. Jistě, není to rozhodně milé, ale naštěstí zdaleka každého z nás se to netýká. Tak proč bychom s nimi společně protestovali.

Méně už přehlížíme zvýšení DPH. Zvláště pak na základní životní potřeby! Vodu, elektřinu, teplo, plyn. Ale trojkoalice přes obvyklé teatrální protesty veverek vždy najde shodu. Prý se zatím jen trošku zvýší dolní sazba. Ale posléze zase sníží ta horní. Něco jako kdysi za soudruhů: „Zdražili jsme Vám, občané, rohlíky a tvaroh. Ale zlevnily lokomotivy!“ Jenže uteče jen trochu vody v našich řekách (bez ohledu na jarní tání) a už slyšíme, že se nejen znovu zvýší ta dolní sazba, ale nakonec i ta horní. To by jeden nečekal, že? Náhle i ty věčně pravicové novináře děsí, jak prodají své stále dražší noviny.

To ti vskutku bohatší z nás tohle všechno až tak moc pocítit nemusí. A nemyslím tím jen multimilionáře - ředitele energetických gigantů či dopravních podniků. Proto jim možná dělá problém pochopit nářek těch chudších a chudých. Omlouvám se, ale čím dál hojněji používaný termín „socky“ považuji za neskonale urážlivý.  Pak se ale následně nemohou horní vrstvy divit, že chudí nebudou chápat jejich roztrpčení nad překvapivým obratem „vlády horních statisíc“ a náhle zvažovaném progresivním zdanění bohatých. Ostatně jak právě za tenhle prý  čistě „populistický a levičácký nápad“ socanům nynější mocipáni nadávali!  

Jde to prostě postupně, že? Jak vymyslel a zapsal Nicolo Machiavelli – rozděl a panuj! Pan ministr Kalousek to jen opsal. I realizuje. Proč ne, když my mu to jako celek baštíme!

A tak lze pokračovat. DPH je sice všeobjímající. Ale vládě ani to nestačí! Tu přidá  povinné roční prohlídky komína, pak zase kotle na topení. Zdraží se STK a přes první místo v Evropě ve třídění odpadu i poplatky za popelnici. Emisní povolenky fabrikám se, pravda, překvapivě (a snad jen „dočasně“) měly zlevnit až zrušit. Zato hrozí uhlíková daň lidem topícím pevnými palivy. Další s jistě jiným názvem bude za elektřinu, jiná  za plyn. Vyhnout se jim přece nedá! Stále žijeme na severní polokouli a bez topení zmrzneme! A co zaregistrované studny? Jak dlouho z těch dosud nezamořených  - třeba činností zahraničních novodobých „zlatokopů“- budeme čerpat vodu bez podzemní daně?

Nápad zmrazit za této situace penze seniorům pak již postrádá jakoukoliv míru slušnosti. Finance nefinance, krize nekrize. Proti této nejbezbrannější a nejzranitelnější skupině lidí se sice snadno dá vyvolat negativní nálada. Nepotřební, zatěžující…. i to tu a tam bylo slyšet. Je to však podlé, je to tupé, je to přímo hnusné. Ale stále zbývá jedna velká  spravedlnost. Staří budeme jednou všichni. A naše děti se k nám budou chovat tak, jako my nyní ke svým rodičům!  Tak nechť dožít se vůbec stáří, je štěstím. Navíc mnohým mladým nyní možná nezbyde, než přemluvit dědka a bábu, aby jim, pokud ještě něco zbylo, přispěli na školné.  

Je přitom zvláštní, že ač nám již 6 let vládne pravice, není šrotovné, ani pastelkovné,  daně všude a všem rostou,  dluh však stále taky! Byť „věčný“ pan ministr Kalousek dostává řadu různých cen. Mimochodem, vysvětlil vám vůbec někdo, kam, za co a pro koho se ty stále více a více vybírané prašulky zase ztrácí? Nám zde ve sněmovně ne. Snad i proto by se  mělo u vesel střídat. Ostatně novým veslařům vskutku nebude co závidět. Ale doba nazrála. Zkusme to. Ostatně, i kdyby to vyšlo, zbyde nám krom našich dluhů milovaná EU. S těmi svými. To se tam třeba „moudří z nejmoudřejších“ zamysleli nad cukrem. Nu a je ho rázem málo, proto drahý. My pak bez cukrovarů. Ještě to, abychom jej vyváželi! Pak zase spatří slepice.  Rázem nejsou vejce, jen jejich ceny rostou. Nyní si zase bruselští experti „přes všechno“ všimnuli prasečích chlívků. Výsledek bude podobný.  Ne, nemyslete si, krávu jistě taky nepřehlédnou. A kráva dává mléko…… taky ropu z Persie si nevezmeme.  Dokonce již půl roku dopředu to vytrubujeme! K radosti Indie a Číny, zbyde na ně více. I radosti těch, od kterých ji za ještě větší ceny budeme z nutnosti pak nakupovat. Hádejte, kdo to všechno nakonec stejně zaplatí?

Ale tohle je již jiná, byť stejně smutná kapitola. Tak snad příště. Bude-li ještě nějaké. Já myslím ve sněmovně, kdyby ta nedůvěra čistě náhodou prošla! Nemyslím na konec světa. Třeba ti Mayové ten kalendář nedopsali jen tak.  

Jiří Koskuba

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.