Co jsou ty ledy? To je přece ten krunýř, který je kolem komunistické strany pečlivě budován po celé popřevratové období našimi politickými protivníky a jim přátelskými médii. Každý si přece dobře vzpomíná na akce, kterými byla česká veřejnost masírována, že se s komunisty nemluví, nebo že je třeba přemluvit bábu. A tak jsme byli celá ta léta za vhodné strašidlo, které se vytahovalo vždy, když bylo třeba občana přesvědčit, že mu sice vláda svými nejrůznějšími opatřeními tahá peníze z kapes, krátí jej v právu na práci či na důstojné bydlení a také v přístupu ke zdravotní péči a ke vzdělání, ale to vše je přece titěrnou maličkostí proti tomu strašnému komunistickému nebezpečí. A strašení a stavba ledového krunýře ještě zesilovaly před každými volbami a také vždy, když se zhoršovala sociální situace nebo když bylo »nutné« naši vlast zavléct do NATO (pardon, začlenit do euroatlantických struktur).
O tom, že pravicoví propagandisté a jejich hlásné trouby dělali ono vymývání mozků celkem dobře, svědčí stav mysli mnohých našich spoluobčanů, kterým je sice už hodně zle, ale s komunisty pořád ještě nemluví. Ale zase tak úplně výborně tu práci neodvedli. Vždyť oni ti zpropadení komunisté mají pořád docela slušný volební výsledek (a to v prý svobodných volbách!), působí na radnicích, leckde spoluvládnou v krajích a mají kompaktní, pracovitý a zdatný klub ve sněmovně a viditelné senátní zastoupení. A tak holt musel nastoupit silnější kalibr – když to nešlo jinak, tak je zkusíme zakázat. Ono se to hodí – nastupuje další krize, očekává se silné protestní hnutí občanů, komunisté vše říkají a také dělají narovinu a hlasitě, navíc se s nimi mnohá občanská sdružení v rámci Spojenectví Práce a Solidarity už baví, tak hurá na ně.
V této velmi vypjaté antikomunistické hysterii se v poslední době setkáváme s jevy, které jsou zdánlivě nelogické, až paradoxní. Komunistická strana Čech a Moravy začíná být zajímavá zejména pro generaci, která nezažila nebo nestihla vnímat období před listopadovým převratem. Je veřejným tajemstvím, že se stáváme téměř módou pro některé vysokoškolské studenty. A mnohé se začíná hýbat i leckde po republice, kde v průběhu několika málo posledních týdnů až měsíců přicházejí třicátníci, pětatřicátníci a někdy i podstatně mladší a hlásí se do komunistických řad. Často je to silnější než strach o práci. Za velmi symptomatické považuji třeba vyjádření servírky v jednom moravském městečku, která na pozvání mezi komunisty odpověděla: no to je dost, že jste za mnou přišli…
Neostýchejme se více oslovovat ty, kteří už toho všeho mají dost. Zdá se, že ty ledy už přece jenom pukají.
Pavel KOVÁČIK, předseda PK KSČM
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz