Rusofil, evropský obhájce zájmů Ruska číslo 1, nositel nadstandardních vztahů s Ruskem, Putinův přítel, nejlepší lobbista za Rusko, Klaus = kamarád Rusů, abych vybral příklady jen z posledních dnů.

Troufám si tvrdit, že jde o jeden velký mediální humbuk, který nabyl a nabývá rysů pravdy a solidnosti jen stálým opakováním. Tedy mediální technikou prastarou. Troufám si dále tvrdit, že prezidentův vztah k Rusku je založen na stejných osobnostních základech a principech jako jeho vztah k celému světu, jako jeho vztah k celému žití a bytí: tedy na principech úměrnosti, vyváženosti, solidnosti, racionality a konzervativní neschopnosti měnit módně názory a postoje jako na obrtlíku.

Že se navíc k těmto principům a postojům přidává i pragmatické ekonomické myšlení, je pravděpodobné, výhodné, ale nikoliv podstatné. Na důkaz řečeného stačí jen připomenout názory a postoje prezidenta Klause k dějům jiným. Například racionální a fundamentálně podložené tvrzení, že euro bylo a je projektem, který vznikal od konce, namísto logické posloupnosti politická unie - fiskální unie - měnová unie, a proto jeho udržení je a bude velice nákladné, postupně vznikl mediální obraz Václava Klause coby dogmatického nepřítele eura. Samozřejmě že by to nebyl Václav Klaus, kdyby v předchozí úvaze nepokračoval: při současné chaotické snaze rychle napravit prvotní chybné politické rozhodnutí a hnát Evropu k unii fiskální a politické (opět v opačném gardu) chybí jednak solidní debata o politických i ekonomických ziscích a nákladech tohoto řešení a jednak velmi chybí demokratické mechanismy takového nelehkého a složitého rozhodování, neboť občané jsou vesměs stavěni před hotovou věc. A to často nevolenými, a tedy politicky nezodpovědnými evropskými politiky a strukturami. Klausovo volání po fundamentální debatě a demokratizaci rozhodování je pak mediálně prezentováno jako euroskepticismus, ba málem euronepřátelství.

Také prezidentovo odsouzení jak kroků Gruzie, tak kroků Ruska v době jejich ozbrojeného sporu a jeho varování před černobílým pohledem "zlatá Gruzie, černé Rusko" bylo, jak jistě ještě vzpomínáte, interpretováno médii coby prezidentova bezvýhradná podpora Ruska. Také jeho nechuť k pseudomoralizování všeho druhu je vhodným mediálním klackem.

Ale vraťme se na začátek mé úvahy, tedy k postoji prezidenta Klause k Rusku. Že jde o velmoc, která chce a bude hrát velmocenskou roli v současném i budoucím světě, o tom snad není pochyb. Nebrat tento fakt do úvahy by bylo hloupé a nesmyslné. Že jsme malá země na místě tradičních střetů velmocenských zájmů, je historický fakt. Že je naším zájmem, aby vztahy mezi velmocemi byly co nejlepší a nejpřátelštější, lze také doložit historií. Že se v toku času z velmocí, se kterými máme velmi špatné zkušenosti, stávají velmoci přátelské, a dívat se na ně tedy stále prizmatem minulosti by bylo zpozdilé, lze velmi dobře doložit na sousedním Německu. Z toho všeho ovšem logicky vyplývá, že bychom naši zahraniční politiku měli upírat tam, kde bude mít i při své malé světové váze co největší efekt. A že se nám tato politika vyplatí i hospodářsky, o tom jistě nemůže být sporu.

Miroslav Macek, Lidové noviny, 9 prosince 2011

Více:
Klaus: Návštěva ruského prezidenta je symbolické potvrzení vysoké úrovně vztahů mezi našimi zeměmi

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE