„Neoprávněná činnost pro cizí moc“. Nový trestný čin, který formou přílepku k Lex Ukrajina prosazuje vládní koalice. „Prý je to nutné kvůli odhalování skrytých sítí ruského či čínského vlivu.“ Nicméně, odpůrci kritizují, že činnost, která běžně není trestná, trestná bude, pokud se prokáže motivace pomáhat cizí moci. Co vám z toho vychází?

Pokusím se o krátkou rekapitulaci, neboť porovnat skutkovou podstatu tohoto nového trestného činu (Neoprávněná činnost pro cizí moc) se starým (Podvracení republiky) napadlo již mnoho bystrých hlav.

Trestní zákon (č. 141, účinný od 1. ledna 1962) obsahoval § 98 Podvracení republiky:

Kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky provádí podvratnou činnost proti jejímu společenskému a státnímu zřízení, proti její územní celistvosti, obranyschopnosti nebo samostatnosti anebo proti jejím mezinárodním zájmům...

Sněmovnou schválené znění změny trestního zákoníku: § 318a Neoprávněná činnost pro cizí moc

Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude potrestán ten, kdo v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc... Příprava je trestná.

Takže co z toho srovnání vychází?

Typickým znakem je velice široká možnost výkladu skutkové podstaty obou trestných činů. To je zřejmě cílené mlžení, které způsobuje pocit právní nejistoty, což jest typický rys autoritářských a totalitárních společností.

Avšak pozor! Podle návrhu, jehož ideový původ vzešel z některých degenerovaných mozků kdysi docela důstojné zpravodajské služby, je nově trestná již příprava!!! Přípravné jednání, vedoucí ke spolupráci s cizí mocí, podle nich může mít také podobu mapování rozhodovacích procesů ve veřejné správě! Sbohem, investigativní novinařino!

Ke všemu se lze logicky obávat, že v intencích tohoto skluzu do totality, jemuž vláda i zákonodárci vyšli vstříc, bude zpravodajská služba posléze žádat i exekutivní pravomoci!

A pokud jde o „prokázání úmyslu“, neboli subjektivní stránku trestného činu, mají tito do totality směřující devianti své předchůdce, působící na zlomu čtyřicátých a padesátých let, jejichž modus operandi by se dal shrnout následovně: „Obžalovaný sice řekl jen toto a toto, nicméně tím myslel ono a ono, a za to se odsuzuje...!“