Někteří ekonomičtí analytici či politici požadují jejich nekompromisní rušení, neboť je považují za zlo. Cílem však je rušit nesystémové výjimky, které slouží ke skrytému přerozdělování peněz daňových poplatníků ve prospěch určité zájmové skupiny. Naopak výjimky, které daňový systém zjednodušují, by měly být zachovány či posíleny. Typickým příkladem je osvobození příjmů 'z příležitostné pěstitelské a chovatelské činnosti'.

Představme si, že bychom skutečně odstranili všechny výjimky včetně osvobození u pěstitelské činnosti. Pokud by si tedy lidé na své zahrádce vypěstovali jahody a prodali je sousedovi, museli by tento příjem přiznat finančnímu úřadu a zaplatit daň z příjmů. Podobných drobných transakcí přitom probíhá statisíce až miliony ročně. Nic takového by finanční úřady nezvládly kontrolovat a ani administrovat. Desetitisícům poplatníků by se zvýšily administrativní náklady, protože by museli své příjmy evidovat a komunikovat se správci daně.

Z toho důvodu má tato výjimka zcela zřejmé opodstatnění a přispívá k lepší spravovatelnosti daní. Proto ji vláda neruší a naopak na návrh Ministerstva zemědělství posiluje. Navrhli jsme totiž, aby se limit osvobození u příležitostné výdělečné činnosti zvýšil ze současných 20 tisíc korun na 30 tisíc korun za rok, přičemž stejný limit se vztahuje na povinnost podávat daňové přiznání. Připomeňme, že limit se nezvyšoval od roku 2004 a daňová reforma má nabýt účinnosti v roce 2013. Jde tedy o jakousi »valorizaci« po devíti letech. Zvýšení limitu také zvyšuje motivaci především pro nízkopříjmové poplatníky na venkově, aby si zvyšovali příjmy svojí vlastní aktivitou, například prodejem potravin ze své vlastní zahrady, které rodina nestačí zkonzumovat.