Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, co se týče vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, tak zde bych chtěl zmínit, že došlo podle mne k velmi podrobným rozpravám, a to jak na půdě Poslanecké sněmovny, tak Senátu, a proto asi není nutné obšírně představovat samotný obsah. Jenom v krátkosti připomenu, že se zde jedná za prvé o implementaci práva Evropské unie a za druhé částečně tato novela sleduje vnitrostátní cíle, ať už je to úprava slev na mýtném, vážení silničních vozidel, tak umisťování provozních reklamních zařízení u silnic.

Tady bych chtěl říci, že právě tato část, to znamená takzvané billboardy nebo plakátovací plochy kolem komunikací, je tím bodem sváru. K tomu bych se chtěl ještě obšírněji vyjádřit.

Stávající právní úprava umisťování a provozování reklamních zařízení v zákoně o pozemních komunikacích umožňuje billboardy nebo jiná reklamní zařízení podél silnic na základě povolení příslušného úřadu na dobu pěti let. V praxi je rovněž ne zrovna malá část reklamních zařízení provozována na základě povolení vydaných v devadesátých letech, a to na dobu neurčitou nebo na dobu výrazně delší než je doba pěti let.

Vládní návrh zákona se dotýká obou uvedených oblastí, s tím, že v oblasti povolování reklamních zařízení neumožňuje nové zřídit a provozovat reklamní zařízení na silnicích všech tříd a v jejich ochranných pásmech, s výjimkou reklamního zařízení na přilehlou provozovnu. Ve vztahu k již existujícím reklamním plochám umožňuje jejich provoz po dobu nejvýše pěti let od nabytí účinnosti zákona. Poté buď splní nové podmínky, nebo budou muset být odstraněny.

Tady bych chtěl zmínit, že Ministerstvo dopravy při návrhu změn v oblasti zřizování a provozování reklamních zařízení akcentovalo především bezpečnost silničního provozu, a studie i konzultace s odbornou veřejností, jak s Policií České republiky, tak experty na silniční dopravu, prokázaly, že reklama odvádí pozornost řidiče od řízení vozidla a je zejména nebezpečná při rychlostech nad 80 km za hodinu, tedy zejména na dálnicích, rychlostních silnicích a komunikacích první třídy. I při chvilkové nepozornosti zde dochází k poměrně zásadním problematickým situacím, které mohou končit poměrně závažnými nehodami a reklamní zařízení a jeho nosná konstrukce zároveň může být pevnou překážkou, do níž vozidlo narazí, nicméně hlavní důraz je na to, že dochází k nepozornosti řidiče, když se ohlíží na reklamu.

Právě s ohledem na bezpečnostní rizika reklamních zařízení ostatně i řada jiných evropských států velmi striktně omezuje jejich umisťování u silnic. Já bych tady chtěl zmínit, protože k tomu byla poměrně dlouhá debata, příklady. Je to Německo, Španělsko, Belgie, Dánsko, Estonsko nebo Maďarsko. Zde všude existuje právní řád, který má striktní výjimky, nicméně zakazuje umisťování reklamních poutačů u všech komunikací. V Rakousku, Švýcarsku nebo v Chorvatsku mají tento zákaz pro silnice vyšších tříd.

V souvislosti s navrhovaným odstraňováním reklamních zařízení, povolených v 90. letech na dobu neurčitou a po uplynutí přechodného pětiletého období byla často také zmiňována obava z arbitrážních řízení a z náhrad škod vůči zahraničním provozovatelům těchto zařízení. Tady bych chtěl zmínit, že Ministerstvo dopravy při přípravě návrhu velmi důkladně zvažovalo i tento aspekt. Tady je třeba zmínit, že nelze zabránit zahajování arbitrážních řízení, nicméně na základě právních analýz, které jsme předkládali i ve výborech, co se týče analýz uzavřených smluv o ochraně investic, doktríny i praxe rozhodčích tribunálů v této oblasti, máme za to, že případné požadavky na náhradu škody za zmařené investice by nebyly úspěšné, to znamená, že arbitráže by stát vyhrál.

V kostce tedy lze říci, že mezinárodní právo plně uznává pravomoc státu přijímat pravidla v oblasti ochrany veřejného zájmu, zde ochrana bezpečnosti silničního provozu, života a zdraví, a využití tohoto práva nevyvolává nárok na náhradu škody, i když je přijatými pravidly negativně ovlivněna zahraniční investice. To musí samozřejmě splňovat zásadní podmínky. Tou první je, že zahraničního investora chrání zejména před svévolným diskriminačním a neočekávatelným či jinak excesivním způsobem. To se zde neděje, protože diskriminační přístup (?) je vůči tuzemským i zahraničním úplně stejný a v tuto chvíli je platná úprava, která říká, že jakákoliv plocha, která by byla povolena, je na dobu maximálně pěti let.

Tím pádem nediskriminujeme ani současné, ani minulé provozovatele, protože podmínky budou pro všechny stejné.

Chtěl bych se také vyjádřit k pozměňovacímu návrhu, který byl přijatý Senátem a který omezuje zákaz umisťování a provozování reklamních zařízení na pozemních komunikacích a v jejich ochranných pásmech pouze na dálnice, rychlostní silnice a ostatní silnice první třídy. Tady bych chtěl říct, že tento pozměňovací návrh je výsledkem velmi bohaté diskuse nejen v Senátu, ale i na půdě Poslanecké sněmovny. Tato diskuse poukázala na řadu možných problémů, které by vládou navržené radikální omezení bilboardů u všech komunikací mohlo přinést. Například jde o výpadky v příjmech územních samosprávných celků. Dále je to princip subsidiarity, který zajišťuje právo krajům a obcím rozhodovat, o tom umisťovat tyto reklamní plochy kolem komunikací nižších tříd.

A přiznám se, že Ministerstvo dopravy tomuto pozměňovacímu návrhu rozumí a souhlasí s tím, že pokud je toto úprava, která bude znamenat omezení bilboardových ploch právě kolem komunikací, dálničních, rychlostních komunikací a první třídy, pak je to návrh akceptovatelný.

Chtěl bych tady zdůraznit jednu věc, která proběhla na půdě Poslanecké sněmovny. Pozměňovací návrh ohledně bilboardů v žádném případě nevrací ani nezavdává jakékoliv možnosti návratu informačních tabulí nebo jiných reklamních zařízení, které by mohly být povolovány ze strany Ministerstva dopravy nebo jiného orgánu. V tuto chvíli na komunikacích, které jsou pod patronací Ministerstva dopravy, respektive Ředitelství silnic a dálnic, nebude možné žádné další povolení bilboardových ploch kolem dálnic, rychlostních silnic a komunikací prvních tříd. A pokud projde pozměňovací návrh senátní, tak to bude možné jenom u komunikací nižších tříd, což bude v rozhodovací pravomoci a kompetenci krajů, případně obcí.

Já bych tímto chtěl, vážené dámy a vážení pánové, vás požádat o to, aby byl tento návrh přijat, a to i z toho důvodu, že se jedná opravdu o návrh komplexní, který obsahuje i řadu implementačních částí legislativy Evropské unie, kterou musíme v řádném termínu splnit a schválit.

Děkuji za pozornost.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.