Vojenský historik může bitvu u Zborova 2. července 1917 postihnout prostřednictvím zjistitelných faktů a může suše konstatovat, že toho dne sedm praporů Československé brigády prolomilo rakouskou silně opevněnou frontovou linii do hloubky až 5,5 kilometru a nakonec odrazilo i několik protiútoků rakouských a německých jednotek. Podle hlášení vrchního velitele ruských vojsk zajala Československá brigáda 62 důstojníků, 3 150 vojáků, ukořistila 15 děl a mnoho kulometů, z nichž většina byla obrácena proti nepříteli.

Byla to sice malá epizoda velké krvavé války, ale také osudová křižovatka pro další směřování národa potomků husitů, který tehdy rázem získal zpět své "hejtmany". Mladí poručíci Čeček, Kopal, Kutlvašr, Husák, Šidlík, Beránek, Syrový, Skála, Voženílek, Gajda, Petřík, Beneš, Vobrátílek, Němec, Číla, Karger, Luža, Haering a Šípek však ještě netušili, že již záhy vytvoří početný mladý sbor československých generálů, který se však v tomto století také stane obětí mnoha hříček zlomyslných dějin v bláznivém pokeru mezi nacismem a komunismem...

Vedle dočasných vítězů jsou zde rovněž padlí: Arazim, Boháček, Bureš, Cídl, Dvořák, Fajgl, Helmich, Koutný... Jejich jména se četla kdysi 2. července před nastoupenými pluky s legionářskou minulostí. U Zborova padlo a na zranění zemřelo celkem 185 československých dobrovolníků. Zraněno bylo dalších asi 800 legionářů z 3 500 mužů, kteří se boje na haličských pláních u tohoto ukrajinského městečka zúčastnili. V historickém rozboru bychom mohli pokračovat třeba konstatováním, že tato bitva umožnila povolení neomezeného náboru do armády dosud neexistujícího státu a že získala Masarykovi a jeho spolupracovníkům první velký mezinárodní renomé pro jejich další politickou akci. Není tedy jistě žádnou náhodou, že výroční den zborovské bitvy jsme nedávno zařadili na seznam památných dnů resortu obrany.

O Zborovu můžeme však také říci, že k jeho oslavě vznikly po válce sentimentální písně, básně, obrazy, sochy, četné knihy a také jeden nepříliš povedený patetický film. Potom se o něm pro změnu na přání našich komunistů desítky let mlčelo. Nabízí se tedy otázka, co nám může, pokud nejsme zapálení milovníci vojenské historie, říci po 95 letech Zborov ještě dnes?
 Nechci se však již historikům dále míchat do jejich práce a místo toho bych rád připomněl pouze jednu skutečnost z mnoha, kterou můžeme na hrdinech od Zborova oceňovat. Začnu tím, že připomenu zásadní fakt, že šlo o dobrovolníky a o těch tvrdil svého času Winston Churchill, že „dobrovolník je dvakrát občanem“.

Tím se dostávám k termínu „občanská společnost“, o jehož přesný výklad a pojetí se od listopadu 1989 rádi a často přeme. Pro mnohé z nás je fungující občanská společnost pozitivním ideálem, ale někdo si ji vykládá poněkud svérázně jako vládu malých občanských sdružení, která budou štědře zásobena dotacemi a granty na svou činnost a běda pokud nebudou plně respektovány jejich často úzce menšinové názory a cíle!

Pro mne je však symbolem občanské společnosti naopak obětavý a odvážný aktivní občan, který je ochoten pro své ideály leccos obětovat. Zapomínáme totiž, že právě legionáři byli typickými představiteli tehdejší české občanské společnosti, kterou tvrdě zasáhla v roce 1914 světová válka. Drtivá většina z nich působila do té doby v sokolském hnutí, vzdělávacích spolcích, divadelních ochotnických souborech, dobrovolných hasičských sborech a v řadě dalších organizacích a spolcích, které si svou činnost musely hradit samy. Z těchto lidí se potom zákonitě rekrutovali aktivní občané a vlastenci, kteří neváhali v případě zkoušky nejtěžší obětovat mnohem více než peníze a osobní pohodlí. A to je jeden z velkých důvodů, proč stále stojí za to vzpomínat na legionáře i jejich bitvu z Zborova…

Alexandr Vondra
Autor je ministrem obrany

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.