Když se poté můžeme seznámit s detaily některých případů, skoro to vypadá tak, že snad řada lidí jde do politiky právě proto, aby se tam mohla lehce obohatit, resp. aby ten jejich podpis něco znamenal a poté v různých odpovědných funkcích i „inkasoval“.

Základní problém je v tom, že řada politiků je dosazována do funkcí, na které nemají takřka žádnou kvalifikaci, oboru, který mají řídit nerozumí a místo toho, aby měli potřebnou odbornost alespoň jejich náměstci, jsou to vlastně politici rovněž. Jestliže si pak i tito náměstci dosazují postupně do funkcí příslušných ředitelů odborů také „svoje lidi“, nerozumí vlastně řízenému oboru, mimo těch nejníže postavených úředníků, takřka nikdo. A to je jedna příčina možného korupčního prostředí. Příkladů je i v našich sdělovacích prostředcích celá řada.

Druhou příčinou záměrného vytváření korupčního prostředí je pak skutečnost, že mateřské politické strany, které nominují politiky do vrcholných funkcí, potřebují na svůj chod stále více a více peněz a buď přímo či nepřímo nutí nominované funkcionáře k jejich získávání, často i pod hrozbou výměny konkrétního ministra nebo jiného funkcionáře, který tyto úplatkářské praktiky dostatečně nechápe, či se do nich nechce sám zapojit a tudíž své mateřské straně, za svoji vysokou nominaci, nic nevrací. I těchto případů je v tisku, rozhlase i v televizi mnoho.

Když pak někteří, i ti původně slušní politici, zvažují „pro“ i „proti“ a vidí, že zhruba 90 procent úplatkářských případů není nikdy odhaleno, neboť trestný je nejen ten, kdo si o úplatek řekne či jej převezme, ale i ten, kdo uplácel, a chtějí si udržet lukrativní a dobře placené funkce na výsluní, většinou se do úplatkářského koloběhu dříve či později zapojí a následně se snaží o to, aby případ nebyl nikdy odhalen. Pokud je případ odhalen, snaží se zabránit tomu, aby nebyl důsledně vyšetřen, a je-li i přesto důsledně vyšetřen, aby nebyl odsouzen, aby byl odložen, po česku „vyšuměl“ či vyzněl do ztracena. Nevyzní-li pak případ do ztracena, řada zasvěcených dělá vše pro to, aby uložený trest byl co nejnižší, aby se předmětné peníze nikdy nenašly a aby si je ostatní aktéři (spolupachatelé, organizátoři, návodci, pomocníci a jiná pakáž), kteří nebyli prozrazeni, mohli užívat, případně finančně podporovat odsouzeného a jeho rodinu. Takže zde, po dvaadvaceti letech demokracie po česku, máme vlastně vybudovaný celý důmyslný systém, do kterého jsou bohužel zataženy i některá státní zastupitelství a některé soudy, které zločincům v nejvyšších funkcích a jejich přisluhovačům, zaručuje takřka beztrestnost.

Kdyby tomu tak nebylo, dávno by byly vyšetřeny všechny korupční případy nákupu vojenské techniky, prodeje lukrativních podniků, jejich očividné tunelování a další a další zločinné kauzy, které doslova a do písmene ožebračují celý český národ a nikdy bychom se nemohli v tisku dočíst, že ženě, která si sama prodloužila neschopenku o dva dny, hrozí tři roky odnětí svobody, zatímco pan senátor a bývalý starosta A. N. (ODS) dostal dvouletý podmíněný trest a pětimilionovou pokutu za přijetí úplatku ve výši přes 40 milionů korun. Zajímalo vůbec při vynášení rozsudku soud, kde je oněch 40 milionů korun z úplatku a když z nich pan senátor zaplatí pokutu 5 milionů a zbyde mu ještě více než 35 milionů, že vlastně nejde o žádný trest, ale o velmi výnosný obchod, který onoho pana senátora a celou jeho rodinu zabezpečil do konce života jeho vnoučat? A naskýtá se oprávněná otázka, proč vlastně soud takto rozhodl a kolik to stálo? Vskutku podivné praktiky, které však očividně nikoho nevzrušují. Ve statistice trestné činnosti jde o jeden případ, o jednu čárku, a když pak „chytíme“ nějakého pitomce, který majíce hlad, protože tato slavná demokracie mu vzala práci, „něco“ odcizil, máme stejnou čárku do statistiky a zřejmě i stejný podmíněný trest.

A poučení? Chceme-li, aby tomu tak nebylo, aby k případům úplatkářství nedocházelo, a když už k nim dojde, aby tyto případy byly náležitě odhaleny a potrestány, je třeba precizovat platné zákony, zejména trestní zákon a trestní řád, podstatně zpřísnit trestní sankce a tak zajistit, aby se trestná činnost přestala skutečně vyplácet. A to bude jedině tehdy, jestliže sáhneme zločincům na jejich majetek, ale nejen na ten, který získali trestnou činností, ale i na jejich původní majetek, což je jediná účinná metoda, která spolehlivě zaručí to, že se zločin přestane zločincům vyplácet a uložené a zveřejněné tresty mohou mít i preventivní a výchovný účinek na ostatní, kteří by snad o podobné formě zbohatnutí uvažovali.

Doc. JUDr. Miroslav Němec, Ph.D.,Předseda Rady pro otázky vnitřní bezpečnosti státu

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.