Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, pan poslanec Grebeníček tady v podstatě znovu kompletně přečetl svoji interpelaci. Neřekl v podstatě nic nového. Já můžu říci, že na každou jeho otázku, kterou on mi zaslal v rámci této písemné interpelace, jsem mu také písemně odpověděl.

Na druhé straně se nebudu vyhýbat odpovědím ani ústně, přestože jsme v bodě písemné interpelace. Čili na otázku, které parlamentní strany dává vláda, případně Ministerstvo vnitra sledovat a kterými parlamentními stranami se Ministerstvo vnitra se souhlasem vlády zabývá s cílem shromažďovat o nich informace využitelné pro zastavení nebo zákaz činnosti těchto stran, bych tady mohl znovu zopakovat písemnou odpověď na tuto otázku, která tady zazněla ústně a která předtím zazněla písemně, ale budu velmi stručný. Vláda nedává sledovat žádnou parlamentní stranu ať již prostřednictvím Ministerstva vnitra, zpravodajských služeb nebo kohokoliv jiného. Není k tomu důvod, pokud kterákoliv z parlamentních stran neporuší zákony nebo Ústavu této země. Já jsem pevně přesvědčený, že každá parlamentní strana si je tohoto vědoma a neporušuje zákony a Ústavu této země.

Které zpravodajské služby a další instituce státu provádějí pro potřeby vlády nebo Ministerstva vnitra sledování KSČM, případně dalších parlamentních stran. V návaznosti na předchozí odpověď stručný dodatek. Žádné, tedy které zpravodajské služby, žádné.

Je ODS, která je veřejností nejvíce podezřívána z klientelismu, protikorupčního jednání, atd., atd. - nebudu citovat celou litanii pana poslance Grebeníčka, opět z odkazu na předchozí, žádná politická parlamentní strana není sledována jakoukoliv státní složkou.

Tady musím dodat - samozřejmě napříč politickým spektrem - pokud některý z členů stran koná v rozporu se zákonem, porušuje zákony nebo Ústavu, tak se s ním zachází jako s kterýmkoli jiným občanem této země. Naprosto napříč. A je jedno, jestli je členem KSČM, sociální demokracie, Věcí veřejných, ODS nebo TOP 09. V tomto je to naprosto jednoznačné.

Za další. Jak předseda vlády úkoluje zpravodajské služby? Dámy a pánové, opakovaně a opakovaně se objevuje tento mýtus. A mě zaráží, že tento mýtus živí i zákonodárci. Podle zákona o zpravodajských službách a podle zákona o Bezpečnostní informační službě předseda vlády neúkoluje kteroukoliv zpravodajskou službu, včetně BIS. Je to mýtus, který tady žije v tomto podhoubí, dlouhodobě je kultivován a je to prostě nesmysl. Bezpečnostní informační službu může úkolovat nikoliv premiér, ale vláda jako celek, vláda svým konkrétním usnesením. Takže - předseda vlády neúkoluje Bezpečnostní informační službu.

Co se týče opakovaného útoku na pana ministra Vondru, já musím pouze říci, že odmítám vaše tvrzení, že ministr Alexandr Vondra tlačil přes média na Ministerstvo vnitra, aby byla nějaká politická strana sledována, aby mohl být připraven zákaz její činnosti. Ministr Alexandr Vondra vyjádřil svůj osobní názor, se kterým se ztotožňuji - že ke zrušení přistupujeme pozdě, že zrušení mělo být uděláno již na začátku 90. let a že jako jedinou možnost vidí odvolat se na zákon o protiprávnosti komunistického režimu, který byl schválen začátkem 90. let, a předložit návrh na pozastavení činnosti KSČM Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodne. Nic jiného pan ministr Vondra neřekl, než vyjádřil tento svůj osobní názor.

Chcete-li znát i můj osobní názor - to není názor vlády České republiky, protože ta ještě tento bod neuzavřela, nicméně je to můj osobní názor, který jsem prezentoval i na jednání vlády - já jsem přesvědčen, že byla chyba, že komunistická strana nebyla zakázána ještě před prvními svobodnými volbami v roce 1990. Na druhé straně nechci jaksi dávat hraběcí rady zpětně, se zpětností více než 20 let - byly nějaké okolnosti, tehdejší demokratičtí politici se nějak rozhodovali v konkrétním kontextu. Nicméně, já jsem přesvědčen, že komunistická strana neměla být v létě 1990 připuštěna k parlamentním volbám jako nedemokratická a totalitní nezreformovaná struktura.

Od té doby proběhlo x voleb do Poslanecké sněmovny, Senátu, je jich dohromady více než desítka. Z Komunistické strany Čech a Moravy - ať se mně to líbí, nebo ne, a ve skutečnosti z toho velmi silně šedivím - se stala z tohoto pohledu legitimní parlamentní strana, která získává mandát od voličů v rámci demokratických a svobodných voleb. Znovu opakuji, ať se mně to líbí, nebo ne, šedivím z toho, skřípu zuby vzteky, tak z tohoto titulu zasedá v Poslanecké sněmovně a několika jedinci i v Senátu. Nemusí se mně to líbit, nemusím s tím souhlasit. Jediné, co můžu udělat, je přát si, aby voliči rozhodli jinak.

Nicméně, musím z tohoto pohledu respektovat, že Komunistická strana Čech a Moravy je parlamentní stranou zvolenou v demokratických a svobodných volbách a platí pro ni - jako pro kteroukoliv jinou politickou stranu - že pokud svou činností nebo činností některých svých jedinců nenarušuje ústavní pořádek České republiky, je z tohoto pohledu legitimní politickou silou, byť se mně velmi, ale velmi nelíbí.

Děkuji. (Silný potlesk zprava.)