Za pár dní bude Donald Trump opět prezident. A už spousta velkých firem otáčí a přestává tlačit progresivismus. Myslíte, že to nakonec dospěje i k nám, nebo toto „uzdravení světa“ špičky Evropské unie zarazí?

Zatím bych ještě vyčkal s nadějnými vyhlídkami. Ačkoliv jsme svědky jistých náznaků, že se progresivistická agenda v něčem stahuje – nebo alespoň se přestává rozšiřovat, tak bych zůstal obezřetný. Otázkou také je, za jakou cenu to všechno bude. Neb jakkoliv je samozřejmě Donald Trump z hlediska selského rozumu a prvního dojmu výrazně lepší varianta pro bezpečnost a vývoj světa než Biden nebo Kamala, tak minimálně stojí za povšimnutí fakt, že nyní majitelé klíčů Trumpa nechali ve volbách zvítězit. A to navzdory tomu, jak jsme viděli v předchozích zcela evidentně cinknutých amerických prezidentských volbách, kdy měli oba kandidáti rekordní počet voličských hlasů (?!), že ti nahoře a v zákulisí evidentně mají páky na zinscenování vítězství toho, koho zrovna do herecké role prezidenta potřebují. Tedy buď nyní Trump řídicím strukturám ve funkci nevadí a nepřekáží, nebo ho dokonce jako svého koně z nějakého důvodu chtějí. Ani jedna z variant není pro nás běžné smrtelníky úplně růžová, ale třeba to nebude tak zlé. Jak jsem již několikrát opakoval: you have to be selected to be elected – musíš být vybrán, abys mohl být zvolen. Jistým vodítkem k poznání celkového obrazu pak rovněž je, do přízně koho se u jisté zdi s čepečkem na hlavě – ať už reálně či obrazně – lísají prakticky všichni vrcholní politici včetně Donalda Trumpa.

A ještě k Trumpovi, na jeho inauguraci nepřijede ani premiér Fiala, ani prezident Pavel, zato na ni dorazí šéf Motoristů Petr Macinka. Jak velká je to pro předchozí dva ostuda?

Já myslím, že ostudou jsou oni dva výše zmínění političtí eunuši natolik prosáklí a notoricky známí, že jejich směšnou image nějaké Trumpovo nepozvání už nemůže nijak zvlášť poškodit. Nicméně předpokládám, že oni sami se uvnitř jistě stydí, když coby vrchní lokajové a přední amerikanofilové nejsou pozváni na inauguraci svého budoucího pána – jakkoliv s ním v základních otázkách zřejmě nesouhlasí. O to větší potupa pak zřejmě je, když naopak několik takzvaných dezolátů typu Filipa Turka a Petra Macinky pozvání dostalo. Nicméně bezvýhradná poslušnost vůči americkému prezidentu od oněch notorických lhářů a oportunistických přisluhovačů v nejvyšších ústavních funkcích stejně přijde na první zahraniční písknutí.