Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, vládní návrh zákona o zásluhách Václava Havla vznikl bezprostředně poté, co nás v závěru loňského roku všechny zasáhla smutná zpráva o jeho úmrtí. Přijetí takového návrhu zákona vládou dne 19. prosince 2011 bylo proto zcela přirozenou a troufám si říct spontánní reakcí, neboť Václav Havel patří mezi nejvýznamnější osobnosti v novodobých českých dějinách a určitě mezi nejvýznamnější osobnosti posledního půlstoletí našich dějin.

Návrh zákona je poměrně stručný, ale o to více výmluvný a upřímný je jeho obsah. Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii. Nejen jako politik a státník, nýbrž i jako občan se mimořádnou měrou zasadil o pád komunistického režimu a o obnovení svobody a demokracie nejen v Československu a později v České republice, nýbrž i v rovině mezinárodní. Přitom vždy ctil a prosazoval myšlenky svobody, demokracie a humanismu, díky čemuž dosáhl oprávněného uznání i v zahraničí, kde jeho mimořádná osobnost nejenom v době, kdy vykonával úřad prezidenta republiky, napomáhala opětovnému zapojení Československa a později České republiky do rodiny evropských a světových demokracií. A je to právě svoboda a demokracie, která každého při vyslovení jména Václava Havla napadne především.

Někteří kritici návrhu zákona tvrdí, že podobné zákony by přijímány být neměly. S ohledem na českou ústavní tradici je však opak pravdou a stalo se již jakousi ústavní zvyklostí, že podobné zákony jsou přijímány k docenění právě těch mimořádných osobností, které se o stát či demokratickou společnost zasloužily zcela zásadním a nezpochybnitelným způsobem. Jak ostatně konstatoval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu již z roku 1993, parlament v demokratickém státě má nezpochybnitelné právo vyjádřit svou vůli i svá morální a politická stanoviska i ve formě zákona o ocenění zásluh.

Již v minulosti byly přijaty na našem území a platí zákon o zásluhách Tomáše Garrigua Masaryka z roku 1930 - jedná se o zákon číslo 22/1930 Sb., platí také zákon o zásluhách Milana Rastislava Štefánika z roku 1990 - jedná se o zákon číslo 17/1990 Sb., a zákon o zásluhách Edvarda Beneše z roku 2004 - jedná se o zákon číslo 292/2004 Sb. S výjimkou ocenění zásluh Tomáše Garrigua Masaryka byly tyto zákona vždy přijímány in memoriam. Ocenění zásluh Václava Havla o svobodu a demokracii je plně v souladu s ústavou garantovanými hodnotami úcty ke svobodě, k právům člověka a občana a k lidské důstojnosti, na níž je ústavní pořádek České republiky založen a které jsou jeho hlavními hodnotovými zdroji.

Vláda jako předkladatel návrhu požádala Poslaneckou sněmovnu, aby s vládním návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvním čtení. Je tomu tak především proto, že podle přesvědčení vlády si osobnost Václava Havla zasluhuje tuto formu uznání co nejdříve. Shoda na tom, že návrh zákona lze přijmout bez jeho dalšího projednávání ať už na výborech nebo v rámci druhého a třetího čtení současně zdůrazní skutečnost, že na ocenění zásluh Václava Havla o svobodu a demokracii panuje všeobecná shoda napříč celým politickým spektrem, což už samo o sobě potvrzuje mimořádnost osoby Václava Havla.

Chtěl bych proto požádat Poslaneckou sněmovnu, aby návrh zákona o zásluhách Václava Havla schválila a aby se tak stalo již v prvním čtení.