Prezident Klaus: Politici obvykle ekonomy vážně neberou a to je chyba

08.12.2011 21:39 | Zprávy

Předmluva prezidenta republiky ke knize prof. Tomšíka: „Ekonomie a zdravý rozum“

Prezident Klaus: Politici obvykle ekonomy vážně neberou a to je chyba
Foto: Hans Štembera
Popisek: Václav Klaus

Z pera předního českého ekonoma Vladimíra Tomšíka, viceguvernéra České národní banky a profesora financí na Vysoké škole ekonomické v Praze, vznikla - a to nejen v našem kontextu - zcela unikátní kniha. Je to pohled ekonoma, důsledně využívajícího instrumentarium moderní ekonomické vědy, na vybraná aktuální témata dnešní doby. Autorem diskutované problémy spojuje to, že se staly objektem široké politické a společenské debaty, ale bohužel i předmětem manipulace v rukách politiků. Jako málo co jiného symbolizují fenomén posledních let - stále narůstající převahu politiky nad ekonomikou a racionálními ekonomickými hledisky, narůstající nedůvěru v tržní principy a cenový mechanismus, a v konečném důsledku další omezování trhu a svobody jednotlivce.

Politici obvykle ekonomy vážně neberou, ale v posledních letech to ještě zesílilo. Při svých rozhodnutích velmi často ignorují - vědomě či nevědomě - elementární ekonomické zákonitosti. Tyto zákonitosti ale existují. Svět kolem nás a podmínky, v nichž žijeme, se měnit mohou, ale lidé zůstávají pořád stejní. Jejich rozhodování se řídí stále stejnými principy. Politicky prosazované zásahy do ekonomiky mají nemalé dopady a je úlohou ekonomů je analyzovat a upozorňovat i na ty jejich důsledky, které na první pohled nejsou vidět.

Ekonomická analýza je v tomto úkolu nezastupitelná. Jen ta může poskytnout racionalitu a zdravý rozum do společenské a politické diskuse a vyvrátit některé ve společnosti zažité, ale v ekonomické vědě již dávno vyvrácené mýty. To, že ekonomové jsou slyšet jen zřídka, je chybou těch, kteří by naslouchat měli - tedy politiků, ale je třeba uznat, že selhávají i samotní ekonomové. Při jejich pasivitě se během dosavadních diskusí nad krizí eurozóny, stavem veřejných financí či bojem s klimatickými změnami ke slovu v lepším případě hlásili samozvaní odborníci a „mediální" ekonomové (kteří odkláněli debatu od podstatného a posouvali ji tu více, tu méně do marginálií), v horším případě ti, jimž vůbec nešlo o to, aby se o věcech začalo racionálně diskutovat a lidé okolo nich jim lépe rozuměli, ale kteří viděli pro sebe samé příležitost stát se spasiteli a inženýry dalšího vývoje (a tedy záměrně mnohé podstatné věci zamlčovali a překrucovali). Platí to obecně, ale v českých podmínkách o to více. Při listování našimi předními odbornými ekonomickými časopisy se nejednou mračím, že témata aktuálních společenských debat jsou zcela opomíjená.

Prof. Tomšík, jako jeden z mála erudovaných ekonomů, na tuto „povinnost" nerezignoval. Využívá standardní a netriviální ekonomické postupy, zcela klíčovou cost-benefit analýzu, ze které musí vycházet jakékoli zhodnocení návrhů a opatření. Důsledně rozlišuje pozitivní a normativní přístup v ekonomii. Jeho jasným hodnotovým názorům předchází objektivní, pozitivní analýza.

Předložená monografie je bezesporu textem ekonomickým, ale na druhou stranu je - díky velmi precizní, podrobné a logicky vystavené argumentaci i díky didakticky vhodně zvolené skladbě - textem, který při troše pozorného čtení je přístupný i širší neekonomické veřejnosti. Autor to dokáže, aniž by sklouzával do přitažlivých, ale bezobsažných frází a zjednodušení. A to je vzácné.

První blok pojednávající o příčinách krize eurozóny je klíčový pro další uvažování o jejím setrvání a budoucí podobě. To, že potíže eurozóny jsou inherentním, vrozeným defektem, jsem napsal mnoho. Vladimír Tomšík v návaznosti na naši společnou publikaci vydanou před čtyřmi lety (Makroekonomická fakta české transformace, NC Publishing, Brno, 2007) zaměřuje svůj výklad na zcela klíčový aspekt „víceúrovňové" ekonomické asymetričnosti a nesladěnosti jednotlivých členských zemí.

S eurem úzce souvisí i další okruh, kterému se Vladimír Tomšík věnuje - obrovské fiskální potíže vyspělého světa. Nedávná krize odhalila nejen systémovou vratkost evropského měnového uspořádání, ale i naakumulované problémy veřejných financí. Nechci polemizovat s Tomšíkovým nadpisem, zda návrat k tržním principům je vůbec možný, ale jedno je jisté. Je potřeba razantní a systémové změny, opuštění konceptu evropského státu blahobytu, který ztratil vazbu na své rozpočtové omezení. Musí nastat fundamentální změna přístupu a nejen kosmetické ladění jednotlivých složek příjmové či výdajové strany rozpočtů.

Fiskální problém je zesílen pokusy bojovat proti krizi obrovskými finančními injekcemi, ať už v podobě masivních investic či formou nejrůznějších dotací. Příčinu krize - špatná alokační rozhodnutí způsobená státními zásahy - další alokační pokřivení nevyřeší. Je opět potřebné poukazovat i na nezamýšlené náklady těchto opatření. Ač se naše vláda v době všeobecné paniky nenechala uchýlit k nesmyslným pobídkám spotřeby, mnoho nejrůznějších pobídek na straně investic existuje, a ty ekonomiku velmi poškozují.

Ještě více zesilovat rozpočtové potíže a zpomalovat budoucí ekonomický růst mohou další iracionality - jako je (pro ekonoma na zcela nesmyslném principu předběžné opatrnosti) postavený boj proti změnám klimatu snížením emisí uhlíkových plynů a na to navázané debaty o energetice a jejím mixu vytržené z kontextu její vazby na ekonomický vývoj. Falešná internalizace nákladů pomocí obchodovatelných emisních povolenek je jen hrou na trh a další iracionalitou pokřivující trhy a ceny. Ti, kteří v této hře mohou potenciálně vydělat, ve snaze ospravedlnit své chování, předstírají, že je to tržní řešení problému globálního oteplování. Jak prof. Tomšík dokládá, boj s klimatem v zájmu „vyšších hodnot" povede k obrovským ztrátám lidského blahobytu.

Věřím, že tato ojedinělá publikace bude přínosná nejen pro ekonomy či studenty ekonomických oborů, ale že přiblíží ekonomické uvažování i širší veřejnosti a umožní tím minimalizovat lidovou, resp. politickou tvořivost. Ekonomické zákonitosti platí bez ohledu na to, zda si to sympatizanti jednotlivých zaváděných opatření a lepších zítřků přejí či jak dokáží zmanipulovat uvažování podstatné části veřejnosti a mediální debaty. Zdravý rozum je třeba o něco opřít. Ekonomie pro to vytváří předpoklady. Jsem přesvědčen, že si tato kniha své pozorné čtenáře najde.

Václav Klaus, předmluva ke knize prof. Tomšíka Ekonomie a zdravý rozum, Nakladatelství Fragment, 2011

Více:
Klaus v RegioJetu: Kupuji si soukromé rohlíky, budu jezdit soukromými vlaky

##PROFIL 1##


Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Klaus.cz

Ing. Veronika Vrecionová byl položen dotaz

Milovníci Ruska

Podle vás jsou v Europarlamentu pro smích a považujete za smutné, že tam vůbec milovníci Ruska jsou. Ale oni tam jsou proto, že je lidé volili. Zamýšlela jste se nad tím proč? A jestli ano, k čemu jste dospěla? I třeba u nás je pořád dost obdivovatelů Ruska a komunistů.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Vondráček (Svobodní): Přeji si zemi, kde si každý může plnit své sny

10:02 Vondráček (Svobodní): Přeji si zemi, kde si každý může plnit své sny

Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k vizi budoucnosti.