Prezident Klaus: Proč se nikdy nezbavíme levice

27.02.2012 9:26 | Zprávy

Excerpta z četby Václava Klause.

Prezident Klaus: Proč se nikdy nezbavíme levice
Foto: Hans Štembera
Popisek: Prezident Václav Klaus

V srpnu roku 1977, v polovině trvání Brežněvova režimu v Sovětském svazu, představil britský novinář Bernard Levin úžasnou prognózu konce 20. století. Do londýnských Times napsal, že sovětské impérium padne v roce 1989. Správně předpověděl nejenom načasování, ale i to, proč se tak stane: nebude to z důvodu vnějšího tlaku, ale z vnitřní nespokojenosti obyvatel Sovětského svazu. Předvídal, že ti, které sovětský systém vynesl vzhůru, v něj ztratí důvěru a změkčí svou vládu nad společností. Domníval se, že k tomu dojde při dvoustém výročí pádu Bastily. Věřil, že lidská touha po svobodě a slušné společnosti nemůže vyhasnout. (…)

Po roce 1989 se zdálo, že revoluční levice, která chtěla pohřbít kapitalismus, už definitivně odchází ze scény, neboť selhání komunismu bylo obrovské. Nedávno si však v USA zvolili prezidenta, jehož životopis je v historii prezidentské funkce nejlevicovější ze všech prezidentů, které v USA měli, a my v Austrálii máme vládu a ministerskou předsedkyni s podobným politickým zaměřením. (…)

V 19. století udělal podobnou předpověď Dostojevskij. Ve svém románu Běsi, vydaném v roce 1872, předvídal brutalitu a vraždění, které nastanou, když se k moci dostane jeho generace ruských revolucionářů. Dostojevskij také velmi přesně popsal sociální prostředí, které tyto radikály vytváří. Nebudou to dělníci, rolníci nebo nevolníci, nebudou chudí, hladoví a nevzdělaní. Budou vycházet z prostředí intelektuální a umělecké avantgardy. Budou se považovat za výkvět společnosti, za elitu. Budou si myslet, že je jejich intelekt a způsoby chování předurčují být nadřazenou kastou, oddělenou od kulturního mainstreamu. (…)

I když měla většina radikálů, které Dostojevskij popisoval, religiózní výchovu, vzdali se náboženství ve prospěch sekulárních cílů, kterým byli ochotni podřídit svůj život i za ně život položit. Považovali se za jedince s nejvznešenějšími ideály, kteří budou měnit svět a lidstvo k lepšímu. Jejich odmítnutí náboženství je však zbavilo jakékoli morálky a jejich ambice je rychle dovedly k vraždění těch, kteří jim stáli v cestě. V Běsech byl jejich prvním cílem jeden z jejich revoluční skupiny, když se z ní snažil odejít. Kdyby se toho dožil, Dostojevskij by asi nebyl překvapen tím, co dělali bolševici a maoisté, jejichž miliony mrtvých zahrnovaly mnoho jejich vlastních spolupracovníků.

Potom přišli sociální demokraté. Z pohledu revoluční levice byli naivní. Lenin je označoval za „užitečné idioty“, kteří se stali pomocníky revolucionářů, aniž si toho byli vědomi. I to ve svých Běsech Dostojevskij předpověděl. (…)

Vláda premiérky Gillardové je řízena menšinou mladých idealistů a starých marxistů ve straně Zelených způsobem, který stále více připomíná onen Leninův výrok. (…) Chce, aby lidé v Austrálii přijali státem nadiktované způsoby chování, projevu, sexuálního chování a rodičovství, objemu tuků v těle, atd. (…) Hlavním cílem levice dnes není demokracie nebo svoboda, ale konformita. (…) Levice si myslí, že ji tvoří nadřazeni jedinci, kteří mají právo diktovat ostatním, jak mají žít.

V současnosti však sociální demokraté čelí historickému okamžiku pravdy. Dnešní dluhová krize definitivně ukončila éru keynesiánské ekonomie s její důvěrou v nikdy nekončící rozpočtové deficity. (…) Nic to neilustruje lépe než osud Georgia Papandreoua, který byl politickým idealistou, lídrem Panhelenistického socialistického hnutí (PASOK) a od roku 2006 je i prezidentem Socialistické internacionály. V listopadu 2011 však musel rezignovat. Žádná kapitalistická ekonomika nemůže fungovat na principu radikálního přerozdělování podobného socialismu.

Dostali jsme se do éry politické nudnosti a tuctovosti, kde není místo pro nic heroického a mladí lidé to považují za vakuum, které je třeba něčím vyplnit. (…) Vidíme to na Occupy Wall Street protestech a na pokusu znovu uvést v život staré marxistické debaty o zlých bankéřích a kapitalistech. (…) Témat, které se mohou stát potenciálem pro poškození společnosti Západu, je bohužel mnoho. (…)

Jak si však před 35 lety všiml Bernard Levin, hlad po svobodě přetrvává. Levice s námi sice bude pořád, ale vždy budou existovat i její protivníci, obhájci svobody.

Why the Left Will Always Be with Us, Quadrant, January–February 2012. Keith Windschuttle je australským publicistou, autorem a dlouholetým šéfredaktorem časopisu Quadrant. Úryvky vybral a text přeložil V. Klaus.

V únorovém Newsletteru Centra pro ekonomiku a politiku se dočtete:

Václav Klaus: Svobodný muž v nesvobodném světě
Stanislava Janáčková: Rozpočtová unie je pseudořešení
Jan Skopeček: Nekrolog – William Niskanen
Robert Holman: Recenze – V. Tomšík: Ekonomie a zdravý rozum

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: klaus.cz

Podrývají naši demokracii lživou propagandou a falešnými sliby

Dobrý den, jestli vás chápu dobře, považujete se za demokraty. Přijde vám ale demokratické a také nějak prospěšné, když haníte všechny, kteří mají jiný názor než vy? Mám také dojem, že tato vláda se s těmi, co mají jiný názor vůbec nebaví, jen je onálepkuje. To myslíte, že je ta cesta, jak čelit pro...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Kobza (SPD): Green Deal jako demagogie aktivistů

18:33 Kobza (SPD): Green Deal jako demagogie aktivistů

Komentář poslance SPD po sněmovní konferenci vědců, která zpochybnila teze o globálním oteplování zp…