Asi by bylo lepší nazvat moje vystoupení slovy „Život v radikálně se měnící společnosti". Vnější okolnosti v některých obdobích můj život omezovaly, komplikovaly či brzdily, v jiných ho dělaly snazším, bohatším a produktivnějším, ale vždy to byl můj život. I v těch nejhorších chvílích komunistické éry jsem mohl na věci kolem sebe reagovat, mohl jsem se rozhodovat, mohl jsem svůj život žít. Ekonom ve mně by řekl, že jsem mohl „maximalizovat svou funkci užitku", samozřejmě s danými omezeními. Vnější okolnosti mi někdy pomáhaly, někdy škodily.

Narodil jsem se v době II. světové války, ale byl jsem příliš malý na to, abych mohl tragickou situaci v tehdejším protektorátu Čech a Moravy jakkoli chápat. Přesto i dítě cítilo v očích rodičů strach a úzkost - zejména v takových dramatických momentech jako byly domovní prohlídky nebo chvíle strávené v krytu při bombardování Prahy.

Do školy jsem na pražských Vinohradech začal chodit několik měsíců před komunistickým převratem, ke kterému u nás došlo v únoru 1948. Většina mých učitelů na základní škole naštěstí patřila ke staré předválečné generaci a vyučování proto nebylo tak ideologizováno jako v pozdějších letech. Politicky a lidsky však byla padesátá léta mimo jakoukoli pochybnost zdaleka nejhorší. Věta stačila k propuštění z práce nebo dokonce k zatčení. Statisíce lidí strávily léta ve vězení, stovky či spíše tisíce přišly o život.

Maturitu jsem dělal v roce 1958. K věku dospělosti se tedy moje generace blížila už v trochu „měkčí" (a volnější) fázi komunistické éry. Léta vysokoškolského studia na pražské Vysoké škole ekonomické byla sice ještě značně ideologicky indoktrinovaná, ale studenti už začínali klást svým profesorům různé nepříjemné otázky.

Centrálně plánované hospodářství právě v té době začalo mít u nás nečekaně velké problémy. Nejen neefektivnost a nedostatkovost, ale i pokles HDP. V roce 1961 i oficiální statistiky vykázaly záporný ekonomický růst, tedy pokles, což bylo v plánované komunistické ekonomice kdekoli ve světě vůbec poprvé - s výjimkou let války či v Maďarsku v roce 1956. To umožnilo kritiku nejen ekonomického systému, ale postupně i dalších aspektů společenského života. Centrem této kritiky a následné přípravy na - pro tuto dobu relativně odvážné - ekonomické reformy se stal Ekonomický ústav Československé akademie věd, kde jsem byl nejprve aspirantem a později vědeckým pracovníkem.