Evropský zákazník není v současnosti zrovna v lehké situaci. Pod vlivem novodobého kulinářského nacionalismu se v supermarketech a stále více i na různých trzích horečně shání po „místních potravinách“ či „produktech od domácího výrobce“. A věří, že takové výrobky jsou zdravější a kvalitnější, že podporuje místní výrobu a chrání životní prostředí.

Producenti a obchodníci jim vycházejí vstříc a nabízejí téměř vše v „místní“, „regionální“ nebo „domácí“ kvalitě. Na evropském trhu totiž neexistuje žádná záruka, že „domácí“ je skutečně domácí. To, co je zákazníkem považováno za místní nebo regionální pochutinu, tak může mít svůj původ až stovky kilometrů daleko. Definice toho, co je místní potravina na úrovni EU zatím chybí.

Také globální výrobci se snaží vycházet vstříc „místním chuťovým preferencím“. Ve skutečnosti však mnohdy nabízejí své "globalizované potraviny" ve stejném obalu, pouze s upraveným obsahem, leckdy méně kvalitním. K tomu, aby nabízeli spotřebiteli stejnou kvalitu, je nikdo netlačí.

„Zákazníci  pochybují o férovém fungování vnitřního trhu, o kvalitě výrobků a často mají i rozporuplné dojmy o jejich původu,“ říká česká sociálnědemokratická europoslankyně a členka Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů Olga Sehnalová. „Plně proto podporuji tlak na Evropskou komisi, aby co nejdříve jasně definovala, co jsou to místní potraviny a co je to místní výroba,“ dodává Sehnalová.

Poslanci ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů vyzvali k definici pro "místní výrobu" Evropskou komisi včera na plenárním zasedání ve Štrasburku.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.