Senátor Ivo Valenta, který byl jedním ze zpravodajů novely vinařského zákona a podporoval její zamítnutí k tomu poznamenal: „Zcela jistě je třeba podniknout kroky k zamezení falšování vína, podvodům a klamání spotřebitelů, na které doplácí i tuzemští producenti vína. Nicméně nesmíme, lidově řečeno, z vaničky vylít s vodou i dítě. Není přece možné, aby na tvrdá opatření proti podvodníkům doplatili také poctiví prodejci. Je velmi smutné, že se vláda dlouhodobě snaží jít právě touto cestou, kdy neschopnost státu vymáhat dodržování daných pravidel a trestat podvodníky řeší plošnými regulacemi a nárůstem byrokracie. Daleko lepším řešením by přece byla důslednější kontrola ze strany státních orgánů, nikoliv trestání podnikatelů založené na principu kolektivní viny.“

Pro případ, že by se nepodařilo prosadit zamítnutí novely vinařského zákona, připravil senátor Valenta také několik pozměňovacích návrhů, které by z novely odstranily ty nejproblematičtější body týkající se zejména přísné regulace prodeje sudového vína maloobchodními prodejci a vinotékaři. Ani tyto návrhy, které by zákon zmírnily tak, aby nedošlo k hromadnému zániku vinoték a s tím i tisíců pracovních míst, však senátoři neschválili.

„Podobně, jako v případě EET, kontrolního hlášení a dalších norem, jimiž vláda vede třídní boj proti malým podnikatelům a živnostníkům, opět prohrála svoboda podnikání a opět vítězí socialistické tendence k tomu svázat náš každodenní život normami, které vytváří ministerští úředníci, často zcela odcizení realitě. Stát dnes pohlíží na své občany s nedůvěrou, jako na nesvéprávné ovce, kterým musí diktovat, jak mají žít a co si mají kupovat. Tento pohled ale striktně odmítám,“ dodal k průběhu projednávání vinařského zákona senátor Valenta.