Vymýt mozky, aby podstata vskutku zlomové události na pražské radnici nikdy nebyla odhalena. Ta podstata tkví v hodnotě zdánlivě obyčejného čísla. Čísla 32.

Fikce číslo 1

Šťastný chtěl Svobodu zničit tak, že mu rozpustil koalici s ČSSD. Realita: Šťastný dlouhé měsíce poukazoval nejen na prohlubování krize v koalici a tím pokulhávání chodu města, ale také se nehodlal smířit s prohlubující se krizí a štěpením v klubu ODS. Stejně jako mnozí jiní dobře věděl o dlouhodobých jednáních o stávající koalici mezi křídlem primátora Svobody a zástupci TOP 09 v čele s předsedou strany Karlem Schwarzenbergem a věděl, že výsledkem těchto jednání je jistých nejméně 32 hlasů v pražském zastupitelstvu. Jako předseda pražské ODS proto mohl udělat jen dvě věci. Buď nechat zákulisní jednání bez mandátu pokračovat, jejich výsledek na jednání zastupitelstva divoce prohlasovat a riskovat tak rozštěpení strany, nebo, jak nakonec zvolil, celou věc se alespoň pokusit přesunout na půdu ODS a legitimizovat tím, že svolá její vedení a nechá o všem demokraticky hlasovat. Tak skončila koalice mezi ODS a ČSSD a byla schválena oficiální a transparentní jednání mezi ODS a TOP 09 o koalici nové. Byť k nim už, ze známých důvodů, nedošlo, tento návrh byl schválen 24 hlasy z 24 přítomných včetně hlasu primátora Svobody.

Fikce číslo 2

Šťastný chtěl následně Svobodu zničit tak, že by se s TOP 09 vyjednávalo jen "naoko" a před Vánoci by pak byla obnovena koalice s ČSSD, popřípadě už bez primátora Svobody. Realita: Šťastný by musel být těžce retardovaný jedinec s neschopností sčítat do 32. Toto magické číslo totiž představuje nadpoloviční většinu v 63členném pražském zastupitelstvu. Klub TOP 09 čítá 26 členů, ČSSD pak 14, KSČM 3 a ODS 20 členů. I kdyby Šťastný zhypnotizoval sólově hlasujícího Jiřího Dienstbiera a pak se rozhodl v přímém přenosu spáchat rituální politickou sebevraždu tím, že by se pokusil obnovit koalici s ČSSD s podporou komunistů, pořád by to bylo jen 14 + 11 + 3 = 28. Frakce primátora Svobody uvnitř klubu ODS by svými devíti hlasy tuto variantu vždy zablokovala. S největší pravděpodobností by byl Šťastný poté otráven, zastřelen, probodnut, oběšen, sťat, upálen, rozčtvrcen a následně, přes to všechno, samotným Petrem Nečasem vyloučen z ODS, ale pořád by to bylo málo hlasů do potřebných 32! V politice rozhodují hlasy, zbytek je diskuse před hlasováním.

Fikce číslo 3

Šťastný chtěl v jiné variantě Svobodu zničit tak, že by se primátorem v koalici ODS a TOP 09 stal opět Svoboda, byl by ale "obklíčen" jinými radními za ODS než doposud. Realita: když před rokem primátor určil svůj tým, vymetl z něj bez milosti všechny lidi z Bémovy éry. S touto dobou, mimochodem, nemá Šťastný – byť se vymývači mozků snaží veřejnosti zažrat do mozků opak – žádnou spojitost, protože nejenže dříve nikdy neseděl v pražském zastupitelstvu či jakékoli městské firmě, nebyl ani ve vedení, natož předsedou pražské ODS. Opravdu si někdo myslí, že po roce, s kontrolním balíkem devíti hlasů a nejvyšším stranickým vedením garantovanou koalicí s topkou, mohl Šťastný naivně doufat, že by silný primátor nebouchl pěstí do stolu a nevybral si své lidi ve stylu "buď oni se mnou, nebo nikdo"?

Přijmete tezi, že nadpoloviční většina hlasů rozhoduje? Souhlasíte se mnou, že 9 + 26 = 35? Souhlasíte se mnou, že 35 je více než 32? Pokud ano, pak jste spolu se mnou rozřešili pražský kvíz roku 2011. Všechno ostatní je omáčka. Vymývání mozků příběhy o hodných a zlých, nových a starých tvářích, čistých a špinavých, kmotrech. Kdo má alespoň 32, ten vyhrává. Ten má rozhodující sílu, moc a vliv na radnici v Praze. Pan docent Bohuslav Svoboda měl svých 32 přece vždycky. Rozhodují hlasy. Nebo se snad mýlím?

MUDr. Boris Šťastný
místopředseda oblastního sdružení
předseda regionálního sdružení
zastupitel
zastupitel statutárního města
poslanec PČR