Militantní vůdce islámské menšiny v Belgii před časem prohlásil, že pro nevěřící Evropany nemají muslimové špetku pochopení a soucitu. A Belgičanům vzkázal, že jestli se jim muslimské zvyky a názory nelíbí, ať Belgii klidně opustí. To by mohlo působit jako lokální půtka pomateného náboženského fanatika. Ale krok bruselské radnice svědčí o něčem jiném. Problém je vážný. Co když teď praští do stolu křesťanská většina (a že by k tomu měla věru pádný důvod) a usoudí, že pro muslimské hosty návštěva jejich země skončila. Sbohem. Ti už se zjevně cítí v Belgii doma více než Belgičané, takže o nějakém odchodu nebudou chtít ani slyšet. Zato začnou hlasitě křičet cosi o diskriminaci, pošlapávání svatých práv jejich víry a možná sem tam položí nějakou tu bombu na podporu svých argumentů.

A nejde jen o Brusel. Norská kolegyně mi vyprávěla, že na ulicích Osla (a to nejen v převážně muslimských čtvrtích) došlo k případům, kdy mladí islámsští fundamentalisté napadali nejen muslimky, ale běžné Norky, že nezakrývají obličej. Policie zasáhla, soudy daly mírný trest, ale nic víc se nestane. Potíž je v tom, že onen útočící muslim žije v Norsku již řadu let a má norské občanství a například vyhostit nelze.

Aby bylo jasno. Na rozdíl od mých některých kandidátských kolegů, na svých billboardech nevzpomínám „domov můj“ či „naší korunu“ ani neútočím na nepřispůsobivé. Chci, abychom měli svoji národní hrdost a současně byli moderní, velmi otevřenou společností. Ale otevřenost, boj proti předsudkům a xenofobii neznamená vyklidit pole agresivním cizím vlivům. Zastavme tento nebezpečný nesmysl. Zastavme to nejen ve jménu naší kultury a historie, ale i ve jménu  demokracie: pokud to neudělají demokratické síly, lidé si brzy zvolí nebezpečného fanatika, který se může inspirovat třeba Adolfem Hitlerem. Zastavme to i ve jménu spolupráce se vším pozitivním, co islám nabízí (že toho není málo). Ale zastavme to rychle a rozhodně.

Česká republika není zatím zemí, kam by se přistěhovalci hrnuli. Může se to ale změnit. Naštěstí je ještě čas, třebaže ten nejvyšší. Čas na demokracii, která vedle práv zná i povinnosti a dokáže si je vynutit. Jak ve vztahu k vlastním občanům včetně menšin všeho druhu, tak k přistěhovalcům a hostům. Demokracie není slabá. To už dokázala v dějinách řadě totalitních a fundamentalistických režimům. Musíme to dokázat i vlastním občanům. A současně vzkažme bruselským radním: vztyčte tradiční vánoční stromeček, dokud je čas!