Šlo o slovenský nesouhlas s tzv. eurovalem. Nicméně pro spravedlnost je třeba konstatovat, že daleko víc podobných hodnocení jsem si v poslední době přečetl o jiné paní - německé kancléřce Merkelové - kterou naopak pan Palata bezvýhradně obdivuje (alespoň já mám ten pocit). A ta - jako jeden z politických lídrů Evropské unie - naopak podobné "eurovaly" vymýšlí. Jenže tentokrát jde o mnohem hlubší problém, který nevyřeší ani ten sebevyšší "euroval". Krize jednotné měny není jen "pouhou" finanční či ekonomickou krizí. Je to krize politická, krize klíčového nástroje politické integrace Evropy. A proto je to i krize doposud převládajícího modelu evropské integrace, který v několika posledních dekádách - a zejména po roce 1992 - Evropu ovládl. Je to krize evropského federalismu v jeho skryté i otevřené podobě.

Každý si dnes dělá hořkou legraci z Řeků, z jejich finanční nekázně, trousí vtipy na jejich adresu. Ale je to úplně spravedlivé? Neplatí se tady ve skutečnosti úplně jiné dluhy? Dávné politické dluhy evropských federalistů Roberta Schumana a Jeana Monneta? Jejich pozdějších následovníků Helmuta Kohla a Francoise Mitterranda? Nebo jejich soudobých pokračovatelů, jako je třeba - zrovna - Angela Merkelová? Politiků, kteří před ekonomikou vždy upřednostní ideologii? A proto od nich dnes zaznívají nabubřelé věty o záchraně eura za každou cenu, i v jeho všeobjímající, a proto neudržitelné podobě?

Kudy se dát na skutečném rozcestí

Evropská unie je totiž opět na rozcestí. Frázi o "rozcestí" jsme za poslední léta slyšeli už tolikrát, že omrzela. Jedno rozcestí střídalo druhé. Ale teď je to opravdu něco jiného. Toto rozcestí, na kterém EU právě stojí, je skutečné. A možná poslední. Jedna cesta - ta, kterou bohužel evropští lídři zatím volí - vede od měnové unie k unii fiskální, daňové a dluhové. V krátkodobém horizontu to vypadá jako řešení. V dlouhodobém horizontu to Evropskou unii zničí. Na tlak odpoví protitlak. Akce vyvolá reakci. Síly dostředivé probudí k životu síly odstředivé. Už dnes je to cítit v mnoha evropských zemích. Eurofederalisté se stále tváří jako vítězové. Výbuch, který přijde, však rozmetá i je. Druhá cesta je cestou postupného upouštění páry v kotli. Je to cesta k redukci současné podoby eurozóny. Je to cesta k volnějšímu svazku států, než je dnes. Je to cesta k dvourychlostní či vícerychlostní Evropě. Současní lídři EU takové reflexe už nejsou schopni, jen za zpěvu Beethovenovy Ódy na radost kráčejí přímo k propasti. Musí vyrůst - a rychle - nová generace politiků, která přinese nové paradigma evropské integrace. Méně ambiciózní, zato realistické. Až se tak stane, pak se i urážlivá slova pana Palaty na adresu slovenské premiérky stanou jen jednou ze zábavných položek v budoucí čítance eurofederalistických kuriozit. Pokud se tak nestane, pak Evropu nezachrání žádný "euroval".

Ing. Jan Zahradil, předseda skupiny Evropských konzervativců a reformistů v EP a poslanec EP

Vyšlo v LN

Dále čtěte:
Další integrace EU krizi prohloubí, myslí si Klaus
Euro bylo znásilnění ekonomiky, řekl Klaus  

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE