Prokazuje se, že nový systém výplaty sociálních dávek přes jedno výplatní místo je zcela funkční. Zbývá jen zanedbatelné 1% nevyplacených dávek. Zbývá vyplatit jen nějakých 10 až 12 tisíc dávek pomoci v hmotné nouzi“. Tak nějak v poslední lednový den ministerstvo práce a sociálních věcí komentovalo první měsíc fungování nového sytému.

Reprezentanti ministerstva zapomínají doplnit, že totálnímu kolapsu se podařilo zabránit jen díky mimořádnému úsilí tisíců zaměstnanců úřadů práce, počínaje specialisty IT/IS a konče pracovnicemi na přepážkách. A to nemluvě o tom, že leckde přispěchali na pomoc pracovníci městských úřadů, kteří měli výplatu dávek na starost do konce prosince. Slibované finanční úspory, prezentované ministrem Drábkem jako odpověď na kritiku měst a krajů, se tak jasně rozplývají ve vícenákladech, které představují mimořádné odměny početné skupiny pracovníků, kteří se musejí postarat o naplnění Drábkových ambicí. Připomíná mi to populární hlášku z povídky Návštěva ZOO Šimka a Grosmmana: „Nechci slevu zadarmo“.

Krize systému je označována za přirozené porodní bolesti a systém si prý už „sedá“. Že opak je pravdou, ukazují dílčí prohlášení odborářů a pracovníků z jednotlivých úřadů práce a především prohlášení jejich informatiků, které snad ani není nutné komentovat.

Co je ale podle mého nejhorší, je cynická bagatelizace, která je pro (ne)řešení problémů vzniklých ve vládní koalici příznačná: „Zbývá pouhých 10 – 12 tisíc nevyplacených dávek hmotné nouze“. Těch deset až dvanáct tisíc příjemců, pane ministře, představuje obyvatelstvo menšího města. Představme si takové jihočeské Prachatice, jejichž obyvatelé se najednou ocitli bez prostředků, nemají na nájem, elektřinu nebo na svačiny pro děti do školy. Je více než zřejmé, že ministrovi Drábkovi chybí nejen manažerské schopnosti, ale smysl pro realitu a empatie. Vlastnost důležitá pro každého politika, ale pro ministra práce a sociálních věc přímo kruciální.

Nezbývá než působení pana ministra Drábka označit za nezodpovědné experimentování a hazardování nejen s důvěrou občanů, ale dokonce s jejich existenčními podmínkami. S touto zkušeností se nelze než děsit, jak asi budou připraveny další páně ministrovy reformy, obzvláště do nebes vnášená podoba důchodové reformy, respektive zavedení jejího tzv. druhého pilíře.