Tento rok dominuje našim životům válka na Ukrajině. Tu bez diskuse rozpoutal Putin. Ohlížet se zpět už nemá smysl, ale pokud tak učiníme, co jsou základní faktory vzniku této války?

Považuji za důležité znovu a znovu se vracet k příčinám toho, že vývoj na Ukrajině přerostl až do válečného konfliktu. Příčiny vidí různí lidé různě. Jednou z nich ovšem jsou i doložitelné a masové případy nacionálně motivované diskriminace přerůstající v genocidu rusky mluvícího obyvatelstva na Ukrajině. Tím to přece všechno začalo. A EU dělala mrtvého brouka. Přitom u nás v EU jsou jazyková práva menšin, natož pak většin, brána jako samozřejmost. Tady ovšem nešlo jen o jazyk, ale o diskriminaci obyvatelstva, které bylo v řadě velkých regionů většinové. A diskriminace od počátku přerůstala v projevy protiruské genocidy. K té vyzývali i naši politici. Václav Bartuška, který je od roku 2006 je zvláštním velvyslancem České republiky pro otázky energetické bezpečnosti v EU (jaká to náhoda!) v roce 2015 v rozhovoru pro server Neovlivni.cz schvaloval masakr a upálení zaživa celkem 50 lidí v Domě odborů v Oděse, ke kterému došlo 2. května 2014 a zahynulo při něm i 11 žen, zaměstnankyň budovy, která sloužila jako kulturní centrum. Bartuška doslova uvedl: „...model, který byl použit na východě Ukrajiny, v Doněcku, Lugansku a v dalších městech. Šlo to jakoby přes kopírák a popírá to teorii o lidovém povstání. Skupina civilistů obsadí budovy administrativy, muži, ženy, děti. Do dvou dnů se tam začínají nosit zbraně, ženy a děti odcházejí, zůstávají ozbrojenci. Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku.“ – A válka byla. Dlouhá a mírněná jen Minskými dohodami. A když Zelenskyj otevřeně řekl, že na Minské dohody kašle, euroreprezentace mlčela. Na to vše nelze zapomínat, jinak nenajdeme cestu z globální krize, ze selhávání evropských hodnot.

Kde leží její příčiny a jaké poučení si, po úvaze, vzít do budoucna? 

Především si musíme uvědomit, komu o co jde. Celému světu chybí vize. Ti mocní se stali nejmocnějšími v celých dějinách. Mají vše. Bohatnutí bohatých a chudnutí chudých není ničím omezováno a nabírá obrátky. Mocní si mohou neomezeně tisknout, resp. elektronicky vyrábět dolar a za takto vyrobené nic si kupovat všechno. Mohou globálně špiclovat, vydírat a vydíratelné dosazovat do jakýchkoli pozic v politickém systému, v soudnictví, v mediích, ve zpravodajských službách. Jediné, co nemají, je vize řešení současných problémů. A tak se svoji vyprázdněnost a bezradnost snaží překrýt vyvoláváním konfliktů.

Co dělat pro to, aby válka byla ukončena do konce roku, pokud je to vůbec reálné? A lze po Ukrajincích, kteří trpí, žádat územní či jiné ústupky? 

Ukrajina mohla být výkladní skříní postsovětského prostoru. Místo toho byla dána zelená oligarchům mafiánského typu a sociální dopady na obyvatelstvo byly překryty postavením jedné části obyvatelstva proti druhé na principu nacionální nenávisti. Když už byla Ukrajina na dně, ti, kteří za to nesli zodpovědnost, začali stupňovat agresivitu proti části vlastního obyvatelstva a vyprovokovali konflikt. Řešení nebude jednoduché, protože příkopy mezi ruským a ukrajinským obyvatelstvem žijícím na Ukrajině se prohloubily. Žil jsem v sedmdesátých letech pět let na Ukrajině v Oděse a vztahy mezi ruským a ukrajinským obyvatelstvem byly naprosto normální. Po tom, co se stalo, bude obnova soužití velmi obtížná. Bez ní si ovšem nedovedu představit obnovení Ukrajiny v původních hranicích. Vůbec přitom nejde o ústupky někoho vůči někomu, ale o ochotu normálních lidí žít spolu – v jednom městě, v jedné vesnici…

Leží na Miloši Zemanovi, Angele Merkelové či Emmanuelovi Macronovi vina za přílišnou vstřícnost k Rusku? Lze například Miloši Zemanovi vyčítat, že ani po kauze Vrbětice svůj postoj k Rusku nezměnil? Vůči Putinovi otočil až po vypuknutí invaze. 

Žádnou vstřícnost jsem nezaznamenal. Postupně se všichni výše uvedení nechali vtáhnout do vyhrocování vztahů s Ruskem, které nemá historickou obdobu ani ve studené válce. Jen občas se snažili stupňování tlaku na Rusko zpomalit či zmírnit, ale jakmile na ně globální moc přitlačila, hned změkli a nechali svět hnát do zkázy. To platí i pro Zemana. I ve „Velké vrbětické lži“ se projevila Zemanova polovičatost. Připomenu, že před ní byla ještě „Malá ricínová lež“, kterou se testovalo, jak lze s lidmi manipulovat. Podrobně jsem to popsal zde. Ti, kteří zpracovali příslušný materiál BIS, si nedali ani práci přečíst si dokumentaci obsaženou ve zprávě z policejního vyšetřování. 

I liberální komentátoři přiznávají, že naše sankce obtížně srazí Rusko na kolena tak, abychom přiměli jeho obyvatele povstat a válku ukončit. Padají slova o „divné“ a zlé povaze ruského národa, který je z povahy imperialistický a zamindrákovaný, takže se mu válka vlastně líbí. Jak na to nahlížíte? 

Od počátku jsem říkal, že to nejsou sankce EU proti Rusku, ale sankce USA proti EU. To, že prošly, je jen ilustrací toho, co jsem říkal. Euroreprezentace jsou figurky dosazené současnou globální mocí. To, jak funguje, jsem popsal již před více než pěti lety.

Experti mluví o tom, že zejména unijní sankce poškozují téměř výlučně samotnou Evropskou unii a její členské státy, když Rusko prodává méně ropy a plynu za více peněz, nadto zvyšuje dodávky do jiných částí světa. Jak velké problémy mohou Evropu ve smyslu energetiky čekat? 

Může to být velmi nepříjemné. Útěchou nám může být to, že situace nedosáhne parametrů jako v době blokády Leningradu, která trvala od září 1941 do ledna 1944 a která si vyžádala přes milion obětí civilního obyvatelstva.