V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz u příležitosti výročí sta dní od jmenování kabinetu politolog kritizuje postoj vedení sociální demokracie k lídrovi své evropské kandidátky Janu Kellerovi a jmenuje možného nástupce Bohuslava Sobotky v čele strany, pokud sociální demokracie neuspěje v podzimních volbách.

Zlepšila se nálada ve společnosti po příchodu nové vlády?

Společnost je v současné době spíš apatická. Vytratily se všechny napjaté názorové stranické skupiny, dneska se vyčkává, co bude znamenat doba Babišova, jestli Andrej Babiš bude jiným stylem politika, nebo jde o populární tvář, která se posléze unaví a zadrhne, začne politizovat, mluvit parlamentštinou a uzavírat na svém ministerstvu. A v tu chvíli by ta katarze, to zklamání bylo obrovské. Dneska pokračuje takové vyčkávání, co se bude dít, kam se situace vyvine. Je to dáno také tím, že tady není vůči vládě vyhraněná a nemilosrdná opozice, naopak je v podstatě velice roztříštěná a ani mezi sebou příliš nemluví. Naopak.

Mnozí účelově, někdy tematicky nad zákonem, někdy naprosto programově a prozaicky kolaborují s vládou, aby kuriózně oslabili někoho dalšího z opozice. Zatím se soužití vlády a opozice podobá švédskému stolu, kde si jednotlivé koaliční strany, zejména ty dvě dominantní – hnutí ANO a sociální demokracie, k jednotlivým zákonům, k jednotlivým tématům vybírají vhodného opozičního, tichého spojence. Jednou je to Tomio Okamura, jindy komunistická strana, nebo případně k některému z evropských, zahraničně-politických témat je to střídavě ODS nebo TOP 09. Zatím tak poměrně nezajímavě, netradičně, opakovaně dochází k vytahování opozičních partnerů, opozičních spojenců s tím, že se čeká na ten klíčový střet mezi sociální demokracií a Andrejem Babišem.

Paradoxně to tedy jiskří víc mezi partnery ve vládní koalici než mezi koalicí a opozicí?

Bezesporu ano. Probíhá taková tichá mocenská studená válka, kdy se spíš mezi jednotlivými ministry, jednotlivými ministerstvy přetahuje pověstná mocenská páka o to, kdo bude mít převahu. Společnost to toleruje a snáší do doby, kdy to začne ohrožovat její zájmy nebo kdy by to mělo být spojené například s nějakým zdražováním nebo omezováním některých sociálních služeb určitého sociálního standardu. V tomhle ohledu bude velmi zajímavé sledovat jedno jediné téma, které opravdu probublává mezi veřejností a vládou, potažmo mezi veřejností a politickou sněmovní elitou, a to je vztah k rovnosti práv, povinností k romské menšině, ale obecně dneska celkově i k trhu práce, zejména z pohledu zahraničních dělníků.