Izrael se ponořil do tvrdého lockdownu. Tři týdny prakticky nebude možné vycházet z domu. Objevil se poznatek, že se tak stalo v situaci podobné našemu 24. prosinci, tedy těsně před významnými svátky. Jaké poznatky máte o stavu v Izraeli? A v jaké epidemiologické, ekonomické a politické kondici je Izrael nyní, popř. v jaké by měl být za tři týdny?

Izrael se snaží lockdownem dohnat, co zmeškal po počáteční fázi, tedy tím, že politici ani veřejnost nechtěli přijmout ta nejpřísnější karanténní opatření a pokračovali v široké společenské činnosti. Výsledkem je nejnověji za jeden den přírůstek téměř 5000 případů nakažení. Zemřelo už přes tisíc lidí, buď přímo na koronavirus, nebo na jiné smrtelné choroby koronavirem urychlené. Nové je to, že stoupá počet mladších lidí, kde dosud umírali jen starci.

Někteří komentátoři tomu novému lockdownu říkají „trest za nedbalost“, jiní „poslední zákop, na němž jde zastavit coronu, než to vzdáme“. Co by znamenalo „vzdát to“, je těžké si představit.

Představit si následky ekonomické je snadnější. Budou stejné, jako ve všech západních zemích, kde se zastavila celá odvětví ekonomiky. Jako každá středomořská destinace, Izrael zažívá kolaps turismu. Podrží jej elektronika, která dnes patří mezi jeho nejlukrativnější odvětví. Vydrží malé firmy pracující po internetu. Utrpí snad všechna ostatní odvětví, stoupne nezaměstnanost. Domácí karanténa při 35stupňových vedrech také zdraví neprospívá. Do toho začínají oslavy židovského Nového roku, které se samozřejmě nebudou moci konat tak společensky, jak je zvykem, po nich za dalších deset dní yom-kipurový půst, při němž se asi zruší kolektivní modlitby v synagogách, které mají onen duševně očistný účinek, jaký nemá půst osobní doma. Jedno z mála povolání, které bude mít víc práce než obvykle, bude psychoterapie a psychiatrie, prováděná po internetu a skypem.

Nepochybně to celé narušuje radost a nadšení z „Abrahámovy dohody“, kterou mistrně zprostředkoval Trump, tedy mírové smlouvy Izraele se Sjednocenými arabskými emiráty a Bahrajnem a nadějného jednání s několika dalšími. Ta je nepochybně největší a nejoptimističtější mezinárodně politickou událostí roku, a je trapné, jak malou pozornost jí věnovala česká média. V tomto kontextu třeba taky tomu, že zatímco se arabský svět s Izralem sbližuje, západní revolucionáři stále vyhrocují antiizraelskou nenávist. Nebo třeba taky tomu, že Trump, o němž se tak rádo tvrdí, že je zdrojem kdejakých konfliktů, je mezi americkými prezidenty za mnoho let největším mírotvůrcem, a po dlouhé době první, který ve svém prezidentském období nezačal žádnou válku. Pro srovnání – Obama jich začal šest.

V Řecku lehl popelem uprchlický tábor Moria, který je pro „soucitné“ Evropany symbolem evropské netečnosti k migrantům. Zásobovali nás fotkami dětí žijících v blátě ve stanech. Vy jste před muslimskou migrací pravidelně varoval. Co byste odpověděl „soucitným“ na námitku, že jste nelida, asociál, nepřítel sirotků apod.?

Zatím pokud vím, mě nikdo takovými nadávkami veřejně nečastoval, a kdyby, podal bych na něho žalobu za nactiutrhání či jak se ten paragraf jmenuje. Ale „soucitným“ bych odpověděl toto: Berte si migranty do svých domovů ke svým ženám a dcerám, a pečujte o ně na vlastní útraty. Až to ani vy nevydržíte, tak jim zaplaťte cestu zpět domů a dejte jim ještě pár tisíc eur kapesného, aby tam mohli znovuzačít. Rvát se za jejich přijetí a žádat, aby to za vás platili ze svých daní všichni řidiči autobusu, hasiči, učitelky a zdravotní sestry, kteří si taktak ze svých platů udrží základní živobytí, je nemravné.

Historie je vždy ožehavá půda, nicméně do kin přichází film „Krajina ve stínu“, která pojednává o zločinech českého obyvatelstva na Němcích po 2. světové válce. Některé skupiny často přesvědčují národ, že odsun sudetských (českých) Němců byl hanebný. Byl pro vás hanebný? Jak vnímáte tuto diskusi v české společnosti? Měl Edvard Beneš tehdy lepší volbu?

Proboha, proč musíme donekonečna omílat zákon příčiny a následku? Po zvěrstvech, jakých se na svých sousedech dopustil „civilizovaný“ německý národ, nemohli Němci čekat nic jiného. A že se na ně uplatňovala kolektivní vina, tedy i na ty, kteří sami nic zlého nespáchali? Kolektivní národní „vinu“ přece vymysleli sami Němci vůči Židům, Polákům, Rusům a v závěru i Čechům, které ze Sudet vysídlili jako první, po dobu války v Protektorátu tolerovali trochu víc než ostatní „podřadné“ národy, jako pracanty ve válečném průmyslu, ale chystali pro ně totéž. Vysídlení, likvidaci, germanizaci. Po tom se s Němci v jednom státě přece nedalo žít, a heslem sudetských Němců přece bylo „domů do Říše“. Takže to vlastně bylo jen splnění jejich přání. Jejich přesun bylo jediné možné řešení, nejen v Česku, ale taky v Polsku, ale i třeba Dánsku a Holandsku, tam v menších počtech, samozřejmě. Uznaly to všechny vítězné státy. Ostatně by měli Čechům a Polákům poděkovat, že je odsunem na Západ uchránili před komunismem. A že se do odvety připletly bandy vrahů? Že to odnesli i někteří nevinní? Kolik bylo „vinných“ mezi masakrovanými Židy, Poláky, Rusy? Vinných čím? Tak to už v dějinách chodí. Jediný evropský národ, který na obranu své existence nemusel páchat násilí na druhých, je Andorra. Vraťme si konečně trochu národního sebevědomí a zavřeme sudetské revanšisty a jejich patolízaly do archivů a promítacích studií na měsíc intenzivního studia, jaké historicky ničím nikdy nevyrovnané průmyslově prováděné bestiality německý národ se svými kolaboranty v Evropě napáchal.

Je to možná marginálie, ale jak se díváte na vystupování starosty Řeporyjí Pavla Novotného? V posledních dnech řekl, že je v zájmu České republiky, aby Andrej Babiš a Miloš Zeman zemřeli. Nejde jen o nějakou srandu – Novotnému vyjádřil v minulosti podporu předseda ODS Petr Fiala a řeporyjský starosta neskrývá ambice stát se součástí celostátní politiky. Potěšilo by takové „oživení“ vás jakožto pravicově uvažujícího člověka? A co doporučit lídrovi ODS Fialovi stran této věci?

Sice jsem se mnohokrát zařekl, že českou politiku nebudu komentovat, protože jí nerozumím, a tento případ mně to mohutně potvrzuje. Ale budiž, poruším to znovu. Nedovedu si představit typ Pavla Novotného v politice žádného jiného státu, tedy s výjimkou možná nějaké Lidové republiky Unga-Bunga. Znám dobře jeho tátu jako vtipného a vystupováním noblesního pána, tak o to víc mně chápání tohoto fenoménu uniká. Jednu dobu jsem si myslel, že to je specifická, originální, dobře vymyšlená a dobře hraná role nějakého šaška z Commedie dell´arte, který schválně drmolí tak, aby mu z poloviny nebylo rozumět a z té druhé poloviny provokoval. Ale čím dál víc si myslím, že taková role by ke zvládnutí vyžadovala mnohem vyšší intelekt, který by alespoň občas tou rolí prosvítal, jako by spiklenecky pomrkával, hele tohle byl fór, neberte to vážně. Ten tam ale chybí. V poslední době se mně zdá, že se začal sám brát vážně, a tím se stává případem psychiatrickým. A ODS pravicová strana? To je nejlepší fór, jaký jsem dnes slyšel. Rada panu Fialovi? Býval kdysi v mládí obdivovatelem Rogera Scrutona. Nějaké rady by našel u něho, kdyby se obtěžoval do některé jeho knížky zase občas nahlédnout.

Alexej Navalnyj se už probudil z kómatu, dokonce i sám dýchá. Zůstává však otázka politických dopadů jeho otravy na vztahy EU a Ruska: Mělo by Německo zastavit stavbu plynovodu Nord Stream 2? Nenahnali bychom tím Rusko do náruče Číny? Co říci na hlasy, že Rusko by naopak mohlo být spojencem Západu proti Číně? Je Putinův režim pevný, nebo ho další sankce oslabí na hranu udržitelnosti? À propos, možná by čtenáři uvítali – Co si Ben Kuras myslí o Vladimiru Putinovi?

Nedávno se mě nějaký novinář Sputniku snažil přesvědčit, že v Rusku je větší svoboda než tady. No, byl bych zvědav, co by se stalo nějakému starostovi, kdyby veřejně vyzýval k zabití Putina. Co si já osobně o něm myslím? V mé mysli zabírá nejen on, ale vše ruské kromě klasické hudby tak málo místa, že jsem si tuto otázku nikdy nekladl. Takže jsem k tomu násilím dotlačován, stejně jako u toho Novotného. Rusko se zjevně historicky neobejde bez báťušky diktátora. Že zcela uvolněnou demokracii západního typu nezvládá, se ukázalo za Jelcina. Alternativou Putina by asi bylo nějaké anarchistické vládnutí mafiánských gangů a oligarchů. Ruský lid má rád v hlavě jasno, tak dal přednost jednomu oligarchovi, který alespoň umí předstírat návrat k tradicím. Ruským, čili byzantským, a nemylme se, že prozápadním. Že by se mohl někdy stát spojencem Západu jinak než obchodně, je iluze, které by nebylo bezpečné propadat. Naštěstí je mezi námi ještě několik hranic. Kdosi mě taky kdysi podezíral, že když upozorňuji na sebevražedné trendy Západu, propaguji tím spojenectví s Ruskem. Ani jedním slůvkem jsem k tomu nikdy neposkytl příležitost. Jsem západní šovinista a zůstanu jím až do konce. Českému patriotismu fandím jen jako součásti Západu. Obrací-li se proti němu, nemá moji podporu. Jedinou šanci na jeho záchranu teď vidím v silné střední Evropě, která zažila komunismus, rmoutí se jeho křísením u západní levice, a přijímá své poslání jej před ní ne-li ochránit, tak aspoň zvonit alarm, aby se probudila, než se utopí. Za všechny nejjasněji to vyslovil Orbán, čtěte si ho v mé knížce Poslední naděje svobody, když už jej necitovala česká média.         

Je to možná v dnešní době podivná otázka. Ale co vás za posledních 14 dní nejvíce potěšilo?

Ve světové politice smiřování Izraele se sunnitskými arabskými státy, vypínající výbušnost alespoň jedné z těch rozbuškových částí světa. V domácích debatách opětné připomenutí, že veškeré maléry ve světě způsobuje absence humoru. Včetně toho, že i ta česká konzervativní pravice se nechala levicovými aktéry vtáhnout do pozice vážnosti a dokonce sebevážnosti, v níž každá debata končí hádkou o piditématech a ztrátou hlavní tematické linie, jíž dnes je přežití západní civilizace. V osobní sféře to je podpis smlouvy na vydání minimemoáru, který se možná stihne do Vánoc. Povzpomínal jsem si jej v trysku během toho čtvrtroku koronavirové karantény a podařilo se mně, mezi těmi rmoutivými událostmi, promítnout si kousky svého života jako komedii. Už bylo třeba se zase pořádně rozchechtat.

Knihy Bena Kurase naleznete zde