I když se ve společnosti mohou ještě odehrát věci, které zatím netušíme, některé poznatky už se dle Herzmanna ohledně vlivu koronaviru na společnost formulovat dají: „Především se potvrdil postřeh, který se objevoval už těsně po sametové revoluci: Česká společnost se umí semknout, když přijde něco velkého, ale to semknutí jí dlouho nevydrží. Na jaře 2020 jsme šili roušky, mnozí je rozdávali zadarmo a zavření doma jsme z balkonů tleskali zdravotníkům a hasičům. Dnes se neumíme shodnout téměř na ničem, co se covidu-19 týká, postoje k očkování vyryly ve společnosti nový hluboký příkop a vládní opatření, ta omezující i ta kompenzační a podpůrná, vyvolávají nevraživost mezi lidmi, mnohdy i uvnitř rodin,“ zhodnotil.

Druhý poznatek, ke kterému dospěl, je pozitivní: „Navzdory velké vlně nevraživosti a naštvanosti je mezi námi spousta lidí, kteří nežvaní, neremcají a pomáhají. Jsou v první řadě mezi těmi, kdo s koronavirem bojují v první linii a já se upřímně divím, jak to mohou v tak strašných podmínkách tak dlouhou dobu vydržet. Tito lidé jsou pro mě něčím podobným, co Václav Havel nazýval ostrůvky pozitivní deviace (lidé, kteří se svým přístupem pozitivně liší od zaběhnutých kolejí, pozn. red.). Třetí lekce, kterou nám koronavirová epidemie uštědřila, se týká náchylnosti k uvěření fámám a hoaxům,“ řekl Jan Herzmann, kterého překvapilo, jak velká část veřejnosti je připravená uvěřit i těm nejbizardnějším nesmyslům, jako je čipování nebo aplikace cizopasníků při očkování proti covidu-19.

„Tuším ale, kde se tak velká míra tmářství bere. Souvisí s upadající důvěrou vůči státu a všem jeho institucím. A přidám ještě čtvrté poučení: Naše společnost si zatím neví rady se svobodou. Příliš velká část občanů chápe svobodu jako možnost dělat a říkat cokoli a neuvědomuje si, že ke svobodě patří také nějaké limity, především spoluodpovědnost za důsledky vlastních činů a omezení vlastní svobody respektem k právům a svobodám bližních. Je to takové sobecké pojetí svobody, řekl bych pubertální,“ uvedl Herzmann s tím, že třicet let je zřejmě málo na to, aby se společnost naučila ve svobodě dobře žít. Domnívá se, že se opět vynořuje podobenství o čtyřiceti letech strávených blouděním v poušti před vstupem do zaslíbené země.

Ochota Čechů k opatřením přichází ve vlnách

Ochota Čechů dodržovat protiepidemická opatření se prý vyvíjí ve vlnách a dokládají to různé průzkumy, především ty z dílny Dana Prokopa z agentury PAQ Research. „Ochota dodržovat protiepidemická opatření se vyvíjí ve vlnách. Když se situace hodně zhorší, lidí dodržujících protiepidemická nařízení přibude. Jakmile se situace zlepší, otrne nám a ostražitost upadá. Dlouhodobý trend je přitom zatím spíše klesající, i v těch kritických obdobích dodržuje protiepidemická nařízení méně lidí než na počátku pandemie,“ vysvětlil expert na sociologii. Podle něj se zde projevují dva vlivy. Jednak únava z dlouhodobých restrikcí, jednak trochu přehnané spoléhání na ochranu po očkování nebo prodělané nemoci. „To vše se týká společnosti jako celku. Když se na situaci podíváme ve větším detailu, ukazuje se, že tu máme malou, ale čím dál hlasitější skupinu odmítačů, popíračů nebo antivaxerů, které patrně k dodržování protiepidemických opatření, natož pak k očkování nepřesvědčí nikdo a nic, tedy ani nová vláda. Jde patrně asi o desetinu dospělé populace, což se může jevit jako malá část, ale v přepočtu je to nejméně 800 tisíc konkrétních jedinců, což z epidemiologického hlediska určitě není zanedbatelná skupina,“ upozornil.

Koronavirus označil za jedno ze silně emočních témat, která zasáhla do výsledků voleb. „Letošní volby neměly podle mého soudu žádné zásadní politické téma, proto je mohla nadstandardně ovlivňovat témata emočně silná, byť jaksi mimopolitická. Covid-19 byl bezesporu jedním z nich, druhým pak bylo v uvozovkách referendum o Babišovi. Tato témata se spojila, na jedné misce vah byla triáda koronavirus – Babiš – všechno špatně, na druhé misce pak změna – ne-Babiš – konec epidemie. V tomto smyslu koronavirus zasáhl do letošních voleb velmi silně, byť z kvantitativního hlediska nepříliš drasticky,“ domnívá se Jan Herzmann.