Pane doktore, chceme pro naše čtenáře shrnout rok 2024 ve světě a nahlédnout do roku příštího, ale přišel do toho teroristický útok v Magdeburku. Mění se tímto masakrem něco pro Německo, Evropu a svět? Dozvídáme se něco nového?

Snad asi jenom ti z nás, kteří se ve školách nikdy nesetkali s Janem Nerudou a jeho Zpěvy pátečními nevědí, že …z bouřného času jsme se narodili a krok za krokem v bouřných mračnech jdem, vstříc hrdě vznešenému svému cíli…, něco tuší nejen o dobách minulých, ale i o jejich věčném opakování. Chtělo by se říct, že nic nového pod sluncem, kdybychom nevěděli, že dnes asi už více než dvě stě osob prožívá úzkost z utrpení, které jim toto magdeburské vraždění způsobilo.

Že to bylo ve starobylém Magdeburku, kde studoval a působil (972–981) Slavníkovec svatý Vojtěch, dnešnímu lidství dávno odcizenou společnost, českou stejně jako německou, také nezajímá. Od rána do večera opakují všechna možná zpravodajství – data o počtu mrtvých a zraněných. Je to těch tradičních 200 slov,  která někdy a dokonce i s nesmělým úsměvem opakují TV hlavy „na detail“. Politici odtud i ze zahraničí se prezentují v několika vteřinách své slávy, které vydávají za účast s oběťmi. Dojatá reprezentace Sasko-Anhaltska byla v tomto mediálním mumraji snad jediná, které bylo možné věřit. Ty rychlokondolence, které jsme v Evropě slyšeli v posledních letech už tolikrát, že jim mohou uvěřit jen ti nejotrlejší z nás, nám jsou důkazem, že nejen v SRN, ale i v Evropě nenastupuje jen ekonomická  krize, ale že se stále víc prohlubuje krize vládnutí, krize občanské sounáležitosti a odpovědnosti, krize respektu a ohleduplnosti jedněch k druhým. Když už jsme tolikrát, a tak arogantně, opakovali po německé kancléřce, to její pověstné My to zvládneme!, snad by některá z těch upovídaných dam v EU mohla zvolat stejně hlasitě – Ano, nezvládli jsme to!  Posypat si hlavu popelem, roztrhnout roucho a odejít ze scény.

V Německu budou začátkem roku parlamentní volby. Kancléřem by se dle průzkumů měl stát lídr CDU Merz, nicméně dobře si stojí AfD, kterou podpořil z USA Elon Musk. Čímž rozboural „pověst“ AfD jako nepřijatelné strany. Může se stát v Německu něco, co tamní establishment opravdu nechce?

Dobře víte, že se nerad dopouštím politologických proroctví, ale tím, že Friedrich Merz na sebe už několikrát upozornil svou militantní rétorikou, dovolil bych si s malou mírou jistoty předpokládat, že k neočekávaným změnám může dojít. Občas vidím TV relace z Bundestagu a zdá se mi, že je tam stejně napjatá situace, ne-li napjatější, jako v naší sněmovně ve Sněmovní na Malé straně. Snad mi němečtí kritici současných německých poměrů mohou připadat lépe vychovaní, ale temperamentních vystoupení je tam vidět a slyšet už více než dost. A bylo vždy skoro jedno, jaké téma se projednávalo.

Ale na jednu věc bych si přece jen dovolil upozornit. Mnohokrát jsem připomínal starodávné a v amerických political science běžné tvrzení, že politika se dělá prostřednictvím hesel, sloganů, pronesených třeba i na té nejnižší úrovni. Tak jako Bidenovo nechceme RF zničit, ale oslabit, je nad mnohaslovné dohody a usnesení všech možných summitů NATO, tak také Trumpovo America first!  tomuto kandidátovi republikánů nejen pomohlo vyhrát volby. A tak bych si dovolil doporučit německým politikům a političkám nepřehlédnout Muskovo – AfD je jedinou politickou silou, která zachrání Německo!

Vidíme i u nás, že někteří ostřílení političtí matadoři mají potíže jak přeřadit na jinou rychlost. Ale u nás se nejedná o nic moc důležitého. Stejně nakonec, aby tomu porozuměli i naši politici v zeleném, budou muset cvaknout kufry. V SRN je to trochu jiné. Když chtějí propouštět takové ikony, jako je VW nebo BASF, tak nejde jen o peníze. Ale i o národní pýchu, sebevědomí a urážky, za které se někdo bude muset nejen omluvit, ale být i potrestán.